Souboj cti

V r. 1996 bola Van Dammeho kariéra striedavo oblačno striedavo slnečno. Mal na konte kultovky Živý terč, Karate Tiger, Kickboxer, Dvojitý zásah a Univerzálny vojak, ale tempo predsa len postupne ochabovalo a začali pribúdať pofidérne kusy a prepadáky (Street Fighter, pokus o dramatické herectvo v Niet úniku). A tak si (2 roky po Seagalovom režijnom debute) povedal, že je načase skúsiť... režijne debutovať. Na tento akt násilia zlanáril producenta Moshea Diamanta, ktorý mu v minulosti viacnásobne kryl chrbát na skorohitoch Timecop a Náhla smrť. Tipujem, že Diamantovi sa do toho veľmi nechcelo, no JCVD mu na oplátku dobrovoľne poskytol „klasickejšie“ Maximálne riziko, ktoré vzniklo v rovnakom roku, ako Súboj cti. Výsledok? Nuž, hoci už ani Seagalova Aljaška v plameňoch nebola žiadny zázrak, oproti Súboju cti je to veľkofilm. Pritom ani Súboj cti nie je podvyživený. Retro americký úvod s gangstermi a New Yorkom, potom more, ostrovy a pláže, loď, slony, putovanie divokou džungľou, exotické mestá na druhej strane sveta a nakoniec veľké bojové finále. Vlastne je prekvapivé, že to stálo "iba" 30 miliónov. Van Damme si dokázal zaobstarať dobrého kameramana a slušného hudobného skladateľa. Páni tomu dodávajú ako-takú opulentnosť. Bohužiaľ, celé je to veľmi matné, nemastné neslané. Keď som to videl prvý raz ešte v 90. rokoch, tak veľké sklamanie, ale po desaťročiach to predsa len relatívne získalo na kvalite. Taká bojová oddychovka s pár pokusmi o humor a nekrvavou, zato početnou akciou. Tá sa však zbytočne drží pri zemi a naozaj je v prvom rade tým, čím aj mala byť: prehliadkou bojových štýlov a umení a nie „klasickou“ filmovou akciou, ktorá si kladie za úlohu diváka strhnúť a pobaviť. Troška smutne už v dobe premiéry pôsobilo, ako sa chválil tým, že sa mu do filmu podarilo dostať Rogera Moorea. Pritom o Moorea, s prepáčením, mimo úlohy Bonda nezakopol ani pes. Ďalším bizarným kastingovým zjavom bol James Remar, ktorý sa v živote najviac preslávil tým, že prišiel o rolu Hicksa vo Votrelcoch. Diváci nadšení neboli, ale svet zažil už väčšie prepadáky (celosvetová tržba 57 miliónov dolárov). (06.03.2020)

Nechápu, že mi tento klenot, režijní debut Belgické pumy unikal celé dětství. Na dřeň ohoblovaný příběh soustředěný především na scény zápasu, které JCVD točí značně na rychlo a největší pozornost věnuje vlastnímu zápasu s mongolskou stepní šunkou. Hudbu složil zcela bezpochyb jeden z nejhorších skladatelů naší éry - Randy Edelman, horší rádoby organický zvuk synťáků snad neexistuje. (16.01.2015)

V rámci akčňáků výjimečné retro, navíc orámované osmdesátiletým vypravěčem (JCVD), který je stále ve formě. Hodně zábavné představení bojovníků z různých států a jejich umění přizpůsobených lokálním stereotypům - španělský toreador, brazilská capoeira, mongolský barbar, německá mlátička, černošský domorodec (jediný zástupce kontinentu, Afriky, nikoli státu), japonský zápasník sumo, ruský hromotluk a JCVD jako americký citlivý hoch z ulice, který se vzepne k největšímu výkonu, když jde (zase) o pomstu. Karate kop tisíckrát za sebou, yes! (28.12.2012)

Nabušení mužský v jednom souboji za druhém, kde jsem ty rány dostávala snad i já. Po prvních pudrovačkách jsem šla k zemi. Mno, tak tenhle film bych si asi dobrovolně nepustila, ale mám ho v ruletě, tak jsem to dala. Mám pocit, že to byl jediný film, který jsem s Van Dammem viděla, možná by nebylo na škodu podívat na nějaký jeho snímek pro objektivnost. Uvidíme, tady mně neseděl ani příběh jako takový. Takže fandové Damma nezlobte se na mě...….. (28.05.2018)

Jako prvni pokus Van Damma o vlastní film to je docela dobrý, ale jinak nic moc. Van Damme se nevytáh ani v soubojích, který byly šíleně pomalý, nemotorný a někdy bylo vidět že ta pěst nebo noha je hodně daleko od soupeře a myslim si že se na ty zápasy mohl mnohem víc zaměřit, protože to nebyl špatnej nápad dát tam z každý země nejlepšího bojovníka, ale van dammovi se to buhužel moc nepovedlo, ty souboje tam házel strašnou rychlostí a ty zajímavý bojovníci, který to mohli trocho zpestřit tam byli asi jenom minutu, než jim nějakej kokot dal facku a oni se už nezvedly, podle mě se to dalo mnohem víc rozvést a tim dát zapomenout na mizernej děj, kterej je někdy hodně naivní se spoustou nesmyslných dilaogů, takže se to aspoň mohlo zachránit dýlkou a choreografií soubojů (06.06.2005)