Boj o oheň

Úžasně emotivní snímek o "lidství". Je mi úplně jedno, jestli se jedná o moderního člověka nebo neandertálce, lidské city jsou zde a jsou živé. Perlmanovo ztvárnění pravěkého člověka je geniální a přiznávám se, že od doby, co jsem snímek viděl poprvé, je pro mě jeho chování "prototypem chování muže". Áátra :). ■ Už při prvním vidění mě fascinovala scéna, kdy se dívka přikrčí v savaně a zcela splyne s trávou. Jako kdybych sledoval divoké zvíře. ■ Kulhavá (a do jisté míry "boční") chůze, kterou se lidé v tomto fimu pohybují, vypadá velmi efektně (pravděpodobně je inspirovaná pohybem šimpanzů), vědci však dnes soudí, že už Homo erectus (alespoň milión let před Homo sapiens) měl moderní pružnou chůzi (byl doslova přizpůsoben vytrvalostnímu běhu). (05.03.2011)

O co by byl chudší filmový svět, kdyby se v něm před lety neobjevil Jean - Jacques Annaud? O hodně. Jasným důkazem toho je jeho v pořadí třetí a zároveň první velký film - Boj o oheň. Celý film má úžasnou atmosféru dobrodružných knih pro mládež s nádechem fantasy, i když jejich lyrika je tomuto vyprávění na hony vzdálena. Cynik by řekl, že se jedná o prolog z Kubrickovy Vesmírné odyssey, roztažený do sta minut. V akčních scénách je nebývale realistický (vlci), ani s erotickými scénami se moc nepáře (krom té poslední připomínají spíše páření opic). Zárukou přesvědčivě naturalistického vyznění jsou rovněž skvělí herci. Everett McGill, představitel především menších rolí zločinců, bouchačů a vypatlaných lampasáků, se zde dokázal výtečně vžít do postavy Neandrtálského člověka. Rae Dawn Chong (komu to jméno nic neříká - holka co pomáhá Arnoldovi v Komandu) jsem vůbec nepoznal a výtečný debutující Ron Perlman nechává spekulovat o Darwinově teorii, že by člověk skutečně mohl pocházet z opice. O nejlepším filmu z pravěku se mohou vést spory. Faktem je, že Boj o oheň je nejrealističtější, nejvýpravnější (scéna s mamutama je přímo omračující) a nejniterněji zobrazuje pouť nejen za ohněm, ale i za láskou a poznáním sebe sama. Jenom nečekejte romantiku Štorchových románů. Boj o oheň smrdí potem, špínou a spáleným masem z mamuta. 95%. (01.10.2008)

Boj o oheň aneb Jak hloupý neandrtálec k chytré nevěstě přišel. Annaud mě znovu přesvědčil, že jeho hlavní síla je v tom, jak krásně umí malovat na filmové plátno. Příběhu a postavám jsem moc nevěřil, ani Annaudově pokusu o nějakou nadčasovou výpověď stylem "pravěk v kostce". Její historická hodnota je navíc značně nejistá, stejně tak jako filmová výpověď (např. značně křečovité roubování jakýchsi nám srozumitelných sociálních vazeb a vztahů). Ale kouká se na to celkem hezky a znovu jsem si potvrdil, že Ron Pearlman má fakt držku, kterou neskolí opravdu žádná maska. (24.05.2006)

Tí pravekí ľudia, hlavne jeden z nich, vyzerali ako Will Ferrell a mali biele zuby. Za to vlky či psy sa za 10 000 rokov nezmenili. Kde urobil ten Darwin chybu? Vo filme chýbajú dialógy, to je jasné, ale aj akcia. Ako pozerať sa na z pohľadu dnešného človeka zaostalých ľudí čo skáču jak opice, fúkajú do pahreby, nejak divne koktajú, to nie je žiadna sranda. Za herecké výkony si to uznanie ale zaslúži. (27.01.2019)

Do jaké míry je lidské chování determinováno biologicky a do jaké míry kulturně? To je zásadní otázka. Je lidská agresivita „přirozenou“ součástí našeho charakteru, a pokud ano, jaké jsou její kořeny a jak ji máme vnímat v současném světě? Je společnost přirozeně hierarchická, anebo máme v genech rovnostářství a společenská nerovnost je pouhým kulturním rysem? Je rozlišování mužských a ženských rolí ve společnosti, ba i samo dělení lidí na dvě pohlaví, kulturním archetypem, jak tvrdí feministky, anebo biologickou konstantou, se kterou mnoho nenaděláme? Je člověku přirozená monogamie nebo polygamie? A co třeba kanibalismus? --- Annaudův ambiciózní film zobrazující příběh hominidů z časů před desítkami až stovkami tisíc let se ke všem těmto otázkám vyjadřuje. Nabízí správné odpovědi? To sotva. O těchto otázkách se přou i odborníci a výzkumy v oblasti antropologie, biologie, genetiky, medicíny a dalších oborů nabízejí stále nové a nové poznatky. Hodnota Annaudova filmu - tak jako hodnota všeho poznání - nespočívá v odpovědích, ale v kladení dobrých a důležitých otázek. A to v tomto případě navíc ve formě srozumitelné, a současně pronikavé a naléhavé. Vřele doporučuji všem myslícím divákům. (03.05.2011)