Jiří Bartoška

Herec Jiří Bartoška narozený 24. března 1947 v ústeckém Děčíně je jednou z nejvýznamnějších a nejpopulárnějších osobností na české filmové scéně. Jeho životní láskou se stalo divadelní a filmové herectví, které studoval a v roce 1972 i úspěšně absolvoval na brněnské JAMU. Po studiích okamžitě zahájil svou dlouhou hereckou kariéru. Krátce působil v brněnském Divadle na provázku, odkud v roce 1973 přešel do ústeckého Činoherního studia, kde hrál do roku 1978, než se odstěhoval do hlavního města Prahy. Zde se stal členem Divadla Na zábradlí, kde diváky ohromoval v řadě kreací moderního i klasického repertoáru. Na podzim 1991 odešel Bartoška s téměř celým souborem ze Zábradlí a vytvořili svou vlastní scénu Divadlo Bez zábradlí. Zde působí dodnes a společně se Zuzanou Bydžovskou, Danou Morávkovou, Bohumilem Kleplem, Jiřím Menzelem a dalšími hereckými osobnostmi vytvořil jedno z nejlepších pražských divadel, které má představení vždy na několik týdnů dopředu vyprodaná.

K filmu se dostal Jiří Bartoška v roce 1975, kdy debutoval v dramatu HŘIŠTĚ režiséra Skalského jako stavební inženýr Luděk Turna. Rok 1977 byl pro Bartošku více než úspěšný. Režisér Jan Smidt mu nabídl roli v pravěké trilogii inspirované knihami Eduarda Štorcha. Ve filmech OSADA HAVRANŮ, NA VELIKÉ ŘECE a VOLÁNÍ RODU vytvořil Bartoška s Ludvíkem Hradílkem nezapomenutelnou loveckou dvojici Sokol & Havranpírko, která zažívá mnoho dobrodružství a napínavých příhod. Ještě v tomtéž roce si stihl zahrát vedlejší roli ve snímku STÍNY HORKÉHO LÉTA. Film získal Křišťálový glóbus na MFF Karlovy Vary, jemuž bude za necelých dvacet let prezidentovat právě Jiří Bartoška.

V následujících letech následovaly převážně vedlejší role v mnoha kriminálkách, dramatech a televizních filmech. Mezi ty divácky úspěšné patří DRSNÁ PLANINA (1979), SLUNÍČKO NA HOUPAČCE (1981) a televizní filmy JEHLA (1982) a CUKOR (1982). Do hlavních rolí se vrátil Bartoška v roce 1983, kdy hrál v komedii KATAPULT. Ztvárnil zde postavu mladého inženýra Jošta, který stále žije stereotypní život, což ho přestane po nějaké chvíli bavit, a proto se rozhodne, že zkusí žít současně několik životů s jinými ženami. V roce 1984 přišlo naráz mnoho nabídek. Mezi nimi byla i role doktora Skalky v kontroverzním seriálu SANITKA. Někteří mluví o tomto projektu jako o „socialistickém veledílu“, někteří ho zase nazývají kultem. Podobné názory provází další seriál MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ. K padesátému výročí provozu Barrandovských filmových studií byl natočen dokument BARRANDOVSKÉ NOCTURNO ANEB JAK FILM ZPÍVAL A TANČIL, kde se sešla celá řada tehdejších hvězd hudebního a hereckého nebe. To se samozřejmě neobešlo bez přítomnosti ředitelů a důležitých osobností minulého režimu.

Po předchozích dvou velkých seriálech přišel v roce 1985 konečně projekt, který se těší oblibě i v dnešní době. Dobrodružný seriál SLAVNÉ HISTORKY ZBOJNICKÉ vypráví o českých, maďarských a francouzských zbojnících. Hlavní roli vytvořil Bartoška také v úspěšném psychologickém dramatu TICHÁ RADOST. V roce 1987 si zahrál po boku Magdy Vašáryové v dalším dramatu JUŽNÁ POŠTA vyprávějícím o poválečné situaci na jižním Slovensku. Jednu z největších rolí v kariéře ztvárnil ve zfilmovaném románu Eduarda Basse CIRKUS HUMBERTO z roku 1988. Zatímco na politické scéně se pomalu schylovalo k Sametové revoluci, herci Hanzlík, Kemr, Bartoška, Brzobohatý a mnoho dalších vytvářeli pod taktovkou Františka Filipa jeden z nejlepších kultovních seriálů české kinematografie. V roce 1989 si Jiří Bartoška zahrál s Jiřinou Bohdalovou ve zfilmované hororové komedii STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ Oscara Wilda. Dalším úspěšným snímkem se stalo v roce 1991 tragikomické drama HŘBITOV PRO CIZINCE scénáristy Jiřího Hubače. Válečný film vypráví příběh dvou kamarádů, kteří po příjezdu z Anglie, kde jako čeští letci bojovali, museli prožít martyrium. V dalším Hubáčově dramatu nazvaném HOSTINA si zahrál Bartoška v roce 1993 společně Ivanou Chýlkovou.

Konec devadesátých let je Bartoškovým úspěšným obdobím. Natočil slavné filmy STŮJ NEBO SE NETREFÍM (1998) nebo JE TŘEBA ZABÍT SEKALA (1998). Právě za roli pátera Flora v Sekalovi byl Bartoška poprvé nominován na Českého lva. V roce 1999 následuje válečné drama odehrávající se po podepsání Mnichovské dohody VŠICHNI MOJI BLÍZCÍ. Snímek získal Českého lva za nejlepší film roku a skleněnou sošku si odnesl i Jiří Bartoška za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli.

V novém století se vrací k boku Ivany Chýlkové v televizní filmu HODINA PRAVDY a hlavní role si vystřihl v IDEÁLNÍM MANŽELI (2001) a FALEŠNÉM OBVINĚNÍ (2004). Ve vedlejší roli zazářil ve snímku Petra Zelenky PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ (2005) a pána Boha ztvárnil v jedné z nejlepších porevolučních pohádek ANDĚL PÁNĚ. Nyní natáčí třetí řadu seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA s podtitulem NOVÉ OSUDY a objevit by se měl i ve filmu DON QUIJOTE V ČECHÁCH. Bartoškův charismatický hlas můžete slyšet od roku 2006 pravidelně i na televizních obrazovkách, kde s Miroslavem Donutilem uvádí úspěšné cestopisy České televize NA CESTĚ PO

Pan Jiří Bartoška kromě hraní v Divadle Bez zábradlí zastává od roku 1994 funkci prezidenta jednoho z nejstarších filmových festivalů na evropském kontinentu v Karlových Varech. Společně s uměleckou ředitelkou festivalu a jednou z nejlepších evropských filmových kritiček Evou Zaorálovou dokázali během několika let dovést tento festival na světovou špičku a nyní je MFF Karlovy Vary jedním z nejprestižnějších filmových festivalů na světě se stále se zvyšujícím zájmem nejen české veřejnosti.

Vladimír "Sokkk_y" Sokolík