Milostný příběh

Jednoduchý priamočiary príbeh známosti a vzťahu telefonistky Izabely a sanitárneho inšpektora Ahmeda. Produkcia je dobrá a príbeh plynie prirodzene bez akejkoľvek snahy o dramatizáciu. Práve naopak, príbeh je prerušovaný náučnými vsuvkami z oblasti sexuológie, kriminalistiky a deratizácie, ktoré zdanlivo s príbehom nesúvisia. V skutočnosti príbeh dopĺňajú a naznačujú jeho smerovanie, čím vytvárajú určité napätie z očakávaného. Film je naviac doplnený budovateľskými socialistickými piesňami a na pozadí môžeme sledovať tep socialistického života v Juhoslávii. Herci sú prirodzení a uveriteľní, takže napriek vcelku banálnemu príbehu a jednoduchému spracovaniu má snímka určité čaro. 75% (22.10.2023)

Film jsem viděl poprvé v roce 1969 a byl jsem   nadšený. Moje sympatie k filmu i po nedávném   shlédnutí neopadly a tak příběh telefonní   operátorky a muslimského deratizátora krys   patří mezi ty filmy z období nové   jugoslávské vlny, které hodnotím nejvýše. K   příběhu patří i tak tragický závěr, jiný   si ani nedovedu představit. (10.05.2022)

Významově mnohoznačný a vcelku obtížně uchopitelný snímek mísící vícero rovin. Film částečně předznamenává, jakým směrem se Makavejevova budoucí režisérská kariéra bude ubírat. Prostý příběh vztahu telefonní přepojovatelky a deratizátora krys je narušován častými (pseudo)dokumentárními vsuvkami a krátkými přednáškami kriminologů. Nejednou jsem si vzpomněl na film pozdějšího data, na Zanussiho Iluminaci. Co na snímku oceňuji, je určité propojení fikčního a dokumentárního světa, které divákovi dává nahlédnout v podstatě hned v počátku filmu (jak píše Vojtisekll) na výsledek milostného vztahu. (23.01.2008)

Film střídá dvě zdánlivě nesouvisející linie, které se před koncem filmu spojí do jednoho jednoduchého příběhu. Makavejev zde poprvé používá své metody koláže – příběh se střídá s přednáškami o sexuologii, krimnologii, vyhlazování krys a s fragmenty ze starých sovětských propagandistických filmů - ale nevzdává se atmosféry "černého filmu". (29.11.2007)

Odkouzlení světa a sexuality pomocí dokumentaristického zcizení, nebo naopak ironizace a sexualizace zdánlivě vážných/ asexuálních témat? Není divu, že z bývalé Jugoslávie vzešli lacanovsky orientovaní myslitelé, nejznámějším z nich je Slavoj Žižek, kteří psychoanalyticky odhalují v kořenech společenských fenoménů fungování touhy a... pudu smrti. (Hned následující Makavejevův film bude ostatně zaměřen na jiného psychoanalytika - Wilhelma Reicha). "Milostný příběh" tepe rytmem filmových 60. let a silou modernity - i samotná ústřední dvojice je ztělesněním principů moderní osvobozené sexuality oproti tradičním milostným a rodinným dispozicím: mužské dokumentárně chladné sekvence proti ženskému živelnému příběhu? Samosprávný socialismus, VŘSR, věda a sociologie stavící se proti touze, fikci a základním radostem? Nebo radikálněji: samosprávný socialismus, VŘSR, věda a sociologie, inspektoři hygieny zabíjející libidinální touhu v sobě samých a potlačující vědomí, že je to právě touha, na nichž stojí jejich existence? V Makevejevově filmu neexistuje soukromý příběh, intimní touha a hlavní hrdinové v protikladu k realitě, ale vnitřek a vnějšek se proplétají jako lacanovské nevědomí. (01.02.2016)