Otevři oči

Syrovější a řekněme realističtější než Vanilkové nebe, ale právě tím poněkud odtažité. I zde mi vadí přepálená stopáž, protože příběh samotný by vystačil na ty Krajní meze. Na Penélope se sice hezky kouká, ale přijde mi, že tady nemá co hrát, nebo hraje trochu chaoticky, nevyzrále, nevím jak to popsat. (27.07.2013)

Alejandro Amenábar potvrzuje svoje kvality. Herecké obsazení nemá chybu, možná snad kromě Najwa Nimri, která mi moc nesedla (Penélope Cruz mi to vynahradila:)). Nejvíce mě však oslovil scénář a příběh samotný. Sukničkář, který ženy jen využívá se konečně zamiluje a jeho minulost v podobě poslední zhýralé milenky mu háže klacky pod nohy. Především závěr, může být pro někoho zbytečně velké sci-fi, ale právě to dává filmu krásný nádech snové verze reality. Bohužel pro Abre los ojos, byl natočen americký remake Vanilkové nebe, který film prakticky kompletně kopíruje a jen přeobsadil postavy a přidal New York. Oba tyto filmy jsou velmi silné, ale ten, který uvidíte první na vás bude mít větší vliv a vyvolá více emocí. Velmi silný snímek, který patří k tomu nejlepšímu, co bylo ve Španělsku natočeno. Teď už jen otevřete oči.... (31.12.2008)

Ako väčšina tunajších užívateľov som na prvýkrát videl Vanilkové nebo. Očakávania romantickej drámy sa prekotúlali do úplne iného žánru a z toho úplne iného až do stratena. Vravím, ó aké originálne a ó ako krásne zamotané (milujem zamotané filmy). A dnes, po zhliadnutí Abre los ojos, mením názor. Americká verzia je skoro čistou kópiou, s nesympatickou Cameron Diaz a presladeným záverom. Naopak prvotná verzia (táto) od začiatku pôsobí tak nejak chladne. Ale chladne v inom zmysle slova ako predpokladáte. Každú scénu som prežíval omnoho silnejšie než v remake verzii. Priateľstvo Césara a Pelya bolo omnoho intenzívnejšie. Láska medzi Césarom a Sofiou bola omnoho sladkejšia a tak trocha iskrivejšia. Pestrofarebná kombinácia žánrov, kde netušíte v akom čase sa dej práve odohráva. OBROVSKÝ SPOILER - nečítať: Pri záverečnej scéne si uvedomte, že jeho Sofia je taktiež ako priateľ Pelayo už dávno po smrti. On žije v lucidnom sne o niekoľko dekád rokov dopredu. A keď sa prebudí? Bude sám a pravdepodobne psychickú záťaž z novej reality nezvládne. Naozaj smutné. (24.05.2010)

Sny se mísí s realitou a má mysl se vytrácí do neznáma. Po nemastných neslaných 80 minutách, kdy jsem si říkal "co na tom, proboha, všichni vidí??", začalo do sebe všechno pomalu zapadat, ovšem to neznamená, že jsem najednou objevil dosud skryté přednosti tohoto snímku. Z "Otevři oči" se rázem stala poblázněná sci-fi o možnostech moderních technologií a to se mi pranic nepozdávalo. To bych se raději dál prodíral těmi hutnými sny, ztrácel se a zase nacházel, než abych si poslechl, že celej film je vlastně jen o jednom velkym snu. Jako by těch snů dneska nebylo málo. Vždyť já mám teď chuť položit si otázku, zda jsem tenhle film vůbec kdy zhlédl a jestli teď opravdu píšu komentář na čsfd, nebo zkrátka jen sním. Na tomhle dílku určitě něco je, mně to každopádně zůstalo skryto. Proto mu uděluji zmatených 50%. (19.05.2009)

Kdybych tento španělský film viděl tak o dva roky dřív, asi bych svůj komentář odbyl pár větičkami o tom, jak mě mysteriózní žánr většinou úplně míjí, nepotřebuji se nechávat unášet tvůrcemi do hned několika paralelních světů najednou a během letu napříč nimi si bez hlubšího smyslu zamotávat hlavu haluciogenními zápletkami. Nicméně mezi tím jsem viděl většinu filmů Davida Lynche, seznámil se s původní seriálovou Twilight Zone a obojí mě fascinovalo, obojí výrazně změnilo můj do té doby vlažný vztah k mysteriózním filmům. Uznávám totiž, že sny, podvědomí, paralelní světy i možnost se nechat uměním unášet do prostorů kdesi mezi nebem a zemí můžou být i nádherně fascinující, ale zrovna Otevři oči je případ filmu, který ve mě zanechal spíše vlažný zážitek, až na pár scén mě nějak více nefascinoval a s výjimkou závěru na střeše se Sofií a jejími krásně vlajícími vlasy vlastně nevyvolal žádné silnější emoce. Možná je to délkou, možná samotným stylem, který přes atmosféricky zdařilé záblesky nedokáže ty emoce v divákovi rozvíjet, možná i hlavní postavou nepříliš sympatického chlapíka, co si každý večer loví na večírku jinou holku, a jehož osud mě nechával taky spíše chladným. Závěr sice přináší silné vyvrcholení, ale to enormní množství zvratů v posledních minutách bylo na mě až příliš. Hodně zamotaný děj s postupně odhalujícím se tajemstvím je však vystavěný dost zdařile, dokázal mě napínat a ty surrealistické, animovaně zpracované výjevy ze záhadné kanceláře na mě zapůsobily asi nejvíc. [65%] (02.04.2022)