Městečko

Od Nuriho jsem viděla například Tenkrát v Anatolii a ani v tomhle jeho o čtrnáct let starším filmu nezapřel svůj rukopis. Je to silně bezútěšný a depresivní film, který stavěl hlavně na všeříkajících záběrech kamery. Nebylo zapotřebí moc mluvit, proto mě možná ta střední část moc nezaujala a připadala hluchá. Po celou dobu jsem asi nejvíc byla zvědavá na osud jednoho tvorečka a nedočkala jsem se. V případě Kasaby bych vzala nohy na ramena a mazala pryč co nejrychleji. Strašný život v strašných podmínkách. Nicméně momenty s pírkem nebo pohled na padající kapky z mokrých ponožek na horká kamna a mnoho jiných záběrů byly nezapomenutelné. (07.07.2015)

Ma to naprosto skvelou a skvele natocenou prvni tretinu. Kdyz jsou deti ve skole, je film zajimavy, ma skvele odpozorovane detaily a klade zajimave otazky a otevira nenasilne temata. Pak je jaro a deti pres hrbitov dojdou k ohni, kde se nic nedeje a radoby moudre mluvi dospeli. To pak jednoho zamrzi, ze to nezustalo v tempu a stylu prvni tretiny. (06.08.2012)

Už svojou prvotinou naznačil Ceylan, že jeho tvorba bude meditatívna, úvahová, vizuálne krásna a odžitá, aby sa najviac príblížila pravdivosti našich vlastných myšlienok a zrkadlila naše vlastne snaženie a osudy. Je to veľmi jednoduchý film. Rodinka sa rozpráva, spomienky vystupujú do popredia, rovnako aj alegorické detaily na dravo plynúci čas - pierko, mraky. Na konci zostane veľmi pozitívny a mentálne obohacujúci pocit. Jeden z tých malých veľkých filmov, ktorý sa nesnaží hrať na veľké umenie, pritom ním vo svojej podstate je. Takéto artovky môžem, pretože vypovedajú o súčasnom človeku a jeho osude viac ako tie pseudointelektuálne sračky, pri ktorých musíte byť neustále v pozore, čo daný obraz znamená. Pohladilo ma to na duši a neviem sa dočkať ďalšieho príbehu. (27.10.2014)

Skvostný začátek, odkoukaný od života - vzbuzuje zdání hraného dokumentu o lidech, zvířatech a přírodě, kde voní senzitivní i nelítostné dětství, na který navazuje tíživá melancholie dospělých, která předchozí drsnou poetiku spolehlivě zadupává... Překrásná kamera a naddimenzovaný zvukový doprovod nám má připomenout ztracenou schopnost vnímání, která se vzdálila společně s dětstvím, aby se s menší intenzitou vrátila ve stáří - doba mezi nimi patří osobnostnímu rozvoji a existenčnímu stresu - proto se neumíme nastavit vánku a zaposlouchat se... třeba do ticha. (12.08.2014)

Film je o tom, že ked' raz nezdvhihnete plachty, zostanete trčať v prdelákove do konca života! Ale mne by sa páčilo bývať v chatrči a žiť len z toho, čo si vypestujem, sedieť pri ohníku a nemyslieť na to, že si musím nastaviť budík a ísť ráno na tú nepríjemnú jedenásťhodinovú šichtu! Ale nebavilo by ma sa tam pchať s rodičmi, prarodičmi a deckami asi (v tej chalupe). V každom prípade je to pekne depkový film. (08.06.2012)