Žlutá knížka

Ve dvacátých minulého století se sovětská propaganda na poli filmu soustředila vesměs na (zničující) kritiku předcházejícího režimu, a to na všech frontách: té válečné, průmyslové (město) i zemědělské (vesnice). Kdo se má oslavovat, na to se poukáže až ve třicátých letech. Za téměř sto let už nedokážeme odlišit podíl upřímnosti (pravdy) a lži (agitace). Na každý film z této doby je asi nejlépe dívat se nezaujatě, a oddělovat zrno od plev vlastníma rukama (očima). Režisér Ocep (pozor, to je psáno latinkou, ne azbukou) si pro svůj trpně romantický příběh vybral ruskou (matka byla Švédka) "Gretu Garbo" a ukázal mnoho pěkných režijních řešení různých (banálních) situací. Film "Zemlja v plenu", nejspíš uvězněná země, se v USA promítal s praštěným názvem "Žlutá knížka" (o tom film nebyl.to by se mohl spíš jmenovat "Exekuce"), a my to převzali, protože USA je nám přece... a už jsme zas u agitace! (10.11.2016)