Občanská výchova

"Tučné roky skončili..." Dvojica radikálnejších mladíkov, ktorých vzorom boli i teroristi RAF sa snažili ísť na pracháčov psychologicky. Ich peniaze nepotrebujú. Stačí sa vlámať do domu, prehádzať nábytok, vzácnu vázu strčiť do záchodu, hifi vežu do chladničky, gaučovku hodiť do bazénu-fantázii sa medze nekladú. Snažia sa vyvolať v ich hlavách malý chaos a pocit, že za každým rohom ich niekto sleduje a šepká: "Máš veľa peňazí, máš veľa peňazí..." No a o čom by bol film, keby sa im to raz nevymklo z rúk, že? Film často núti zamyslieť sa, na druhej strane aj ten kto vyhlasuje, že nepotrebuje peniaze, musí jesť i platiť nájom. A na túto stranu mince sa režisér neunúval zamerať, no nevadí. Film je pomerne napínavý, hlavne v kľúčovom momente v jednom slušne vybavenom dome. Únos pracháča bolo asi najlepšie možné riešenie, ale podľa mňa vo filme dosť času zabral ich spoločný pobyt na horskej chate. Nemci však stále dokazujú, že filmy robiť vedia. A nemusia doň ani vraziť veľa peňazí, veľa peňazí...80%. (09.09.2013)

Abych se přiznal, tak ideály hlavních hrdinů jsou mi naprosto cizí. Nesdílím jejich názory na svět, politiku, způsob života. Jenže mladá revolta vždy obracela zažité ideály a nastolovala nové pořádky, proč to tedy neudělat touto cestou? To asi tím hlavním tématem, kterým se snaží tvůrci úspěšně donutit diváka, aby o jejich filmu hluboce přemýšleli. Nelze opomenout, že se jedná o velmi, opravdu velmi kvalitní film. Některé politické diskuze stojí opravdu za promyšlení a zmínění. Možná nebudu daleko, když napíšu, že tento snímek by se mohl pouštět v rámci hodin politologie. Hlavní protagonisté jsou ve svých rolích opravdu velmi přesvědčiví a člověk by až věřil, že tomu co se děje na plátně opravdu věří... (24.01.2006)

"Kdo do třiceti nevolí levici nemá srdce, kdo po třicítce nevolí pravici, nemá rozum." Film o třech docela dosti levicově orientovaných kamarádech žijících svým vlastním způsobem a odmítajících kapitalismus. Svým způsobem (přerovnávání věcí v domech) bojují, proti zlým kapitalistům, než se jim jedna akce nepovede a oni skončí na odlehlé chatě s buržoustem jako rukojmím. Tady to teprve celé začíná nabírat obrátky a spád. Opravdu jsem byl tímhle filmem mile překvapen. (19.12.2007)

Tři mladí lidé, které spojuje víra v ideály, jež jsou namířeny proti kapitalistickému světu a utlačování dělnické třídy. Tito lidé věří nebo tedy alespoň doufají, že dokážou změnit svět a že se jednoho krásného dne budou všichni lidé na celém světě mít naprosto stejně a nikdo nikoho utlačovat nebude. A jedním ze způsobů, jak proti kapitalismu bojují je to, že se vloupávají do vil bohatých lidí a zpřehází jim tam nábytek, čímž chtějí tyto zbohatlíky donutit, aby už nikdy neměli pocit bezpečí. Jenže co když se při jedné z těchto nezvaných návštěv majitel vily vrátí domů? Film to je rozhodně zajímavý, na německé poměry dokonce hodně kvalitní, a ač film trval něco málo přes dvě hodiny, tak já jsem se ani na okamžik nenudil a jen jsem se nechal postupně vtahovat do děje. Nenarazil jsem zde na jediné slabé místo, film si prostě hodně příjemně plynul a mě ten čas s ním strávený hodně příjemně utíkal, za což mohl zajisté nejen příběh samotný, ale i vynikající horské exteriéry a především tedy kvalitní herecké výkony všech zúčastněných. Pánové Brühl a Erceg a Julia Jentsch zvládli své roli mladých aktivistů na výbornou a dotvořili tak výsledný dojem z filmu, který považuji za jeden z nejlepších německých filmů, které jsem kdy viděl. Jsem rád, že jsem si konečně na tento film našel čas a bez váhání uděluji pět hvězd. (28.06.2010)

Ta myšlenka není vůbec špatná – vloupat se nějakému zbohatlíkovi do bytu, nic neukrást, pouze vnést do stávajícího pořádku trochu chaosu. Zpracováním má ale Občanská výchova daleko ke skutečně rebelujícímu filmu jako Klub rváčů. Neustále se něco řeší, řeší se to slovy a bez invence. Bez přiměřené agresivity a z velké části i bez samotných činů. Jako akademická debata na téma kapitalismus funguje film výtečně. Argumenty obou stran jsou vyvážené, nikomu není nadržováno a konec navzdory napsanému vzkazu vyznívá jako „žádní lidé se nikdy nezmění“. Nijak se neřeší, že si mladí revolucionáři pravděpodobně oblékají džíny z Číny, což ještě neruší tolik jako nijak netlumený idealismus jejich počínání. Sympatie těch, kteří své názory dávají rádi najevo tričkem s podobiznou Che Guevary, si jistě získají, ale povedou jejich výtržnosti v mezích zákona k nějakým trvalým změnám? Tři mladí herci zapadli do svých rolí, do svých neuspořádaných životů perfektně, nepoměrně křečovitější byl mezi nimi vyvolaný milostný trojúhelník, vedoucí k jednomu důležitému poznání, ne ovšem k již zmíněným trvalejším změnám. Tu čtvrtou hvězdičku si každopádně nemohu nechat pro sebe už kvůli songu Hallelujah, z něhož jdu vždycky do kolen. 75% Zajímavé komentáře: Nathalie, tangerine1, JanHá (17.06.2009)