Rou dao long hu bang

Tři problémy: 1, Judo rozhodně není tak esteticky přitažlivý jako karate nebo kung-fu. 2, Vepíšete-li všední hrdiny do komiksového světa, či naopak komiksové hrdiny do všedního světa, máte celkem slušný základ pro kvalitní podívanou. Tenhle film ovšem volí nejhorší možnou variantu a vepisuje všední hrdiny do všedního světa, čehož výsledkem je bilaterální kataklysma – jak divákovo, tak producentovo. Tvůrcům se navíc nepodařilo rozřešit klíčový puzzle, kterak vtělit do obyčejného příběhu něco mystického, co ho přesahuje a tím i rámuje. 3, Jak známo, scénáře vznikají v Asii na brainstormingových sezeních, tudíž jsou jejich filmy epizodický, rozšmelcovaný, vypravěčsky neučesaný a teze obsahují pouze jednotlivé sekvence, nikoliv dílo samo. Filmy se tam nestaví shora od nějakého konceptu, ale naopak z nápadů a jednotlivých vnuknutí, k nimiž se pouze domyslí rutinní dějový kontext. Throw Down je tím poznamenaný věru skrznaskrz. (09.12.2008)

Film, který mate tělem a svojí bravurní výplní může utvořit dojem akční podívané. Och jak moc je to milná představa, která naplno dostala i mě. Tento snímek nechce být jen další akční bombou (a navíc, pokud by chtěl, mohl by být, ale on nechce). On se v podstatě podobným filmům vysmívá, přináší jejich kvalitní rekonstrukci a k tomu se nebojí v symbolicky poddajném balení dávkovat životní filozofii jedné zoufalé ztracené existence. Throw Down se nedá nemilovat, už jen kvůli těm velmi kvalitním hereckým výkonům, fantastické kameře, krásné hudbě a úžasným akčním scénám. PS: Kdo tvrdí, že judo není filmařsky estetické, asi by se měl podívat zde. A kdo to bude tvrdit i nadále, bude se muset podívat znovu a pořádně. (14.03.2023)

Zpočátku mne film příliš nezaujal kvůli roztahanému a utahanému začátku, nepřesvědčivým postavám apod. Od poloviny to začalo být ale mnohem lepší, až se film změnil v nesmírně emocionální záležitost. Nevím, co přesně v něm je, že toto způsobil ... Postavy jsou ujeté a šílené, události vesměs již "viděné" či nevýrazné, film nemá pořádný děj, neposouvá se od jednoho bodu k druhému, scénář, řekl bych, je prostě zmatený. Ale zde jde nakonec skutečně o ty jednotlivé postavy a jejich vnitřky, duše, starosti, problémy, cíle, touhy ... To co vyobrazuje tento film jde vztáhnout na většinu lidí vyspělého světa. Jen zde je to ještě šikovně zaobaleno do obalu bojového sportu - juda a to velmi efektivně a koukatelně... Každopádně toto není film o judu! Není to film o bojovém umění, to je jen jistým prostředkem vyjádřit více některé postavy. Hodně zajímavý film ... technicky moc pěkně zvládnutý. Velmi příjemná záležitost. (21.08.2009)

Šťastná Mona běží za doprovodu hypnotického hudebního motivu zpomaleně ulicí, vlasy jí vlají, bankovky odlétají z náruče... Okamžik, jenž je doslova ztělesněním čiré filmové rozkoše. Okamžik, který mě natolik uhranul, že jsem si ho po zhlédnutí celého filmu pouštěl pořád dokola a neměl jsem dost. Okamžik, jenž dokládá, proč jsou některé filmy Johnnieho Toa tak jedinečné. Podmanivý snímek o judu, přátelství a rozjímání. Z objektivně kritického hlediska za čtyři hvězdy, z toho pocitového... za pět. Z mého hodnocení je patrné, čemu dávám přednost. Johnnie je prostě borec. (18.11.2007)

Tady mi zase něco uniká... Když jsem Exiled dala 2 hvězdičky, často jsem si říkala, že nelibost vůči tomuto filmu byla způsobena únavou (přiznávám, usínala jsem u toho) a že to možná přece jen není tak špatné, když Toovy filmy všichni fandové asie tak žerou. Leč včera jsem si od něj dala Throw Down a najednou mi bylo všechno jasné. Johnnie To dokáže dělat působivou atmosféru jedna báseň (ta scéna "Mona s penězi" je opravdu báječná), mixuje ji s neotřelým humorem ("střídačka" na WC, kradoucí plyšáci), ale zároveň je příšerný vypravěč. Nějaká logika vyprávění mu asi nic neříká, film je spíše slepencem momentů, než aby něco uceleně vyprávěl. Pozorný divák si z toho něco sice vytáhne, to ovšem nemění nic na tom, že vývoj příběhu probíhá nelogickými skoky, něco je vynecháno, postavy přidává do děje, lépe řečeno s vedlejšími postavami nakládá dost svévolně apod. Jeden příklad za všechny - mentálně postižený je zde ze začátku jako komická figura, aby se pak ze mně zcela záhadného důvodu stal spíše tragickou postavou. Aspoň, že když už vedlejší postavy vyznívají dost naprázdno, tak ústřední trio je režírováno velmi citlivě a že i takto nesympatické charaktery dokáže podat natolik přitažlivým způsobem, že divák má opravdu zájem dozvědět se jejich osudy. (14.01.2008)