Posedlost

No, abych řekl pravdu, bylo mi úplně jedno, kdo byl nějakej básník Ash a jeho šukna Chrisabelle. Nejde mi do hlavy, proč existují lidé, kteří se jinejm lidem, obzvláště mrtvejm a slavnejm, chcou hrabat v poště a v životě. Co je účelem takové práce? Pomůže to snad nějak lidstvu? Takže dvě hlavní postavy mi taky moc sympatické nebyly. Herci jo, ale postavy ne. Nejdřív jsem si myslel, že ten Ash byl skutečnej básník, ale asi ne. Cesta dvou šťouralů po stopách minulosti byla navíc dost zmatená, takže jsem nevěděl, jak na různý věci přišli a tak (něco bylo z veršů, něco z dopisů a něco asi jenom tak z prdele - každopádně se slovenskejma titulkama jsem z toho nevěděl hlavu ni patu (a to slovensky nomálně rozumím) a angličtina samotná mi v některejch pasážích přisla dost těžká). Takhle zůstal akorát dobrej dojem z G. Paltrow, které to jako vždy slušelo, a z A. Eckharta, kterýho jsem si oblíbil v jiným filmu a od té doby mě to drží. PS: Jennifer Ehle, hle ju, celkem pěkná, ne? Taková zajímavá... (15.11.2007)

Nereálné, moc jednoduché, herecké složení. To měli nějaký jednoduchý to hledání souvislostí, ne? A že by si v paměti udrželi celou sbírku dopisů a básní, aby je mohli příhodně vytahovat z rukávu, to se mi taky nezdá. Navíc milostné problémy současné dvojice, no co to bylo? Děti? Možná, kdyby si s tím někdo dal více práe nebylo by to takové stupidní. ..to bylo jasný, že ta blondska bude potomek..on vlastně byl taky, něčí.. (22.06.2010)

Ovlivněna modrým čtverečkem, pustila jsem si Posedlost jako kulisu k malování. Skončilo to tak, že mi částěčně zatuhly barvy na paletě, jak málo jsem se jim věnovala, ale zase úplně ne, nakonec jsem je rozředila. Jenom už si nemůžu vzpomenout, který obraz jsem to u toho malovala. Ta lidská paměť je strašná. Kdybych si to byla napsala, nebo napsala někomu v dopise, tak to někdo může najít za sto let na půdě. Ach, už jsem si vzpomněla. Byl to portrét Sirael. (08.02.2009)

Tři milostné příběhy prolínající se v čase a prostoru.. tři osudy plné vášně, ale také bolesti, nejistoty, nedorozumění a omylů... neučesané obvyklým filmařským hřebenem, spíš tragické než pozlátkové, přesto s pramenem naděje... k dokonalosti tomu ještě kousek chyběl a ke konci trochu docházel dech, přesto se podařilo přenést na mě jako diváka, nejen kousek objevitelské dychtivosti a nadšení, ale také milostné okouzlení, jemuž podlehl básník Ash... vždyť kdo by odolal Jennifer Ehle, která tu jako Chrisabelle zazářila neobvyklou krásou, tajemnou, něžnou a křehkou, a během jediného záběru zcela zastínila i hvězdu Gwyneth Paltrow. I mě se zatajil dech na jeji magickou krásou.. :-) ... A taky má tenhle film nádherný trailer s geniálně použitou skladbou The Mystic's Dream Loreeny McKennitt... (15.09.2008)

Pěkná romantika na osamělý večer při vínku. Gwyneth byla dost unylá, jako ve všech svých filmech, ale Aaron Eckhart to napravil, působil strašně sympaticky. Navíc měli oba pro mě ideální zaměstnání - být placený za to, že celé dny ležím v knížkách a dokumentech o spisovatelích, o kterých normální člověk v životě neslyšel. (04.05.2006)