Lachenite obuvki na neznayniya voin
Unknown Soldier's Patent Leather Shoes, The
Obsahy(1)
Očima malého chlapce zde sledujeme události spjaté s životem na vesnici, z nichž největší prostor je věnován žním. Vedle celoročních rituálů jsme svědky i slavností (svatby a pohřbu), které v rozjitřeném dětském pohledu získávají až fantastický rozměr. Z množství postav a postaviček, často značně bizarních, vystupují do popředí prarodiče, od nichž se chlapci dostává hlubšího životního poznání. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (4)
Podobně jako v Ezopovi, také v Lakýrkách neznámého vojína pracuje Rangel Valčanov se zcizujícím vnějším komentářem. Tentokrát vystupuje sám v roli komentátora (přímo jej vidíme natáčet výměnu stráží před Buckinghamským palácem) a jeho hlas nás po celý film provází vzpomínkami na dětství. Tento způsob vyprávění, ve kterém si neustále uvědomujeme, že „je nám vyprávěno“, filmu umožňuje zapojovat prvky nadpřirozena (subjektivní vize malého chlapce), využívat zjevnou hyperbolu ke komickému efektu (množství dětí – sourozenců a jejich vzájemné soužití s rodinou) a celkově přizpůsobovat optiku (včetně kamery) dětskému pohledu. Vzpomínání tak získává magický nádech, díky kterému ale paradoxně působí více autenticky, než kdyby šlo například o kvazi-realistickou sondu do vesnického života snímanou jakoby dokumentární kamerou. ()
Zvolený nejlepší bulharský režisér století Vulchanov se až těsně po padesátce vrátil ke scénáři tohoto osobně pojatého snímku, zveřejněnému již v r. 1966. V Lakýrkách neznámého vojína se sám vrací (vidíme jej v prologu a slyšíme dále jeho hlas) do zjitřené doby dětství, k idylicky nevinnému životu na venkově, a v magicko-realistické atmosféře vypráví o reálných i zázračných (snových) příhodách a zážitcích, jež se ze vzpomínek nevytratí. Úryvky paměti se točí okolo slavnostních obřadů, tance, práce na poli či ztráty nejbližších příbuzných (tetička, děda) a také fascinace vojenskými lakýrkami a osamělé poutě do hlavního města, přičemž narativní schéma zajímavě dovoluje dospělému Vulchanovi-vypravěči scény komentovat a doplňovat, jako by se mu z paměti promítaly přímo na plátno (či obrazovku) k divákovi. ()
Střídání stráží, minulost odstupuje, stává se přítomnost. Kdopak si vzpomene na vyměněnou stráž, na svoje dětství však každý - a řekl bych bez výjimky. Z dětství se stává příběh, jakási vnitřní kánon, který s postupující věkem dostává další hlasy, avšak jeho téma se nemění. Je to základ identity každého z nás. Málo kdo se však umí podívat na svoje dětství tak jako Rangel Valčanov, který do něj (myslím toho kánonu) nejen pamatovanou realitu a svoje sny, ale také svou dětskou nerozumnost, popletené představy, zkrátka onu dětskou magii. A pokud chcete vědět, co tam dělají ty lakýrky; pak vězte že to, co v každém filmu... ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1986/87. ()