Režie:
Sanjay Leela BhansaliKamera:
Ravi K. ChandranHudba:
Monty SharmaHrají:
Rani Mukherjee, Amitabh Bachchan, Ayesha Kapoor, Shernaz Patel, Nandana Sen, Dhritiman Chatterjee, Chippy Gangjee, Marriane D'Cruz, Kamal AdibVOD (1)
Obsahy(1)
Film vypráví o dívce Michelle, která je od mala hluchá a slepá. Rodiče ji chtějí dát do ústavu, ale jednoho dne se objeví svérázný učitel, který se z divokého zvířete pokusí udělat lidskou bytost. Vzniká tak hluboké pouto na celý život. Na konci cesty se však role obrátí. Učitel trpí Alzheimrovou chorobou a je to právě Michell, která jediná mu může pomoci si vzpomenout. Zde také vlastně příběh začíná a skrze Michell je nám celý vyprávěn. Vzorem pro tenhle film je oscarový THE MIRACLE WORKER z r. 1962. (berg.12)
(více)Recenze (29)
Moje první indie a hned v kině. Po chvíli jsem si sundal sluchátka se simultálním překladem, protože mě rušil od nádherné zvukové stopy a jal jsem se užít film s anglickými titulky. Příběh charismatického učitele, který je mixem mezi Svěrákem z Kolji a Nicholsonem ze Shining, starajícího se o slepou dívku je nádherně natočený, plný strhujících scén plných napětí, přestože tam není žádný výbuch:) a spousty emocí. A já se jimi nechal převálcovat. ()
Tak, že to bude taková síla, jsem opravdu nečekala. Těžko se dá vymyslet horší kombinace pro běžné člověčí žití, než je ztráta zraku i sluchu najednou a ještě ke všemu, když se to stane hned po narození. Blázni ovšem hýbou světem všude - tedy i v Indii. Tady se našli dva, jejichž cesty se šťastným řízením osudu ve správný čas protly. Silné téma dokonale zrežírované i zahrané. Paní režisérka snad musela vystudovat někde v Evropě, jakoby to ani nebyl indický film. Několik dní bude o čem přemýšlet. ()
Už dlouho jsem neviděla film, který by na mě tak hluboce zapůsobil (po všech stránkách) a dojal mě. Způsob vyprávění, herci, zvláštní patos (tam, kde jsem ho nečekala) i nepatos (tam, kde bych ho čekala), prostě téměř všechno se někde uvnitř dotklo mé struny a velmi jemně mi na ni zahrálo "melodii tklivou". ()
Na bolywoodské remaky jsem samozřejmě zvyklá, ale úplně okopírované scény z Miracle Worker, to bylo na mě přece jen trochu moc. Navíc opravdu nechápu, proč hlavní hrdinka chodí jako Charlie Chaplin. Slepce potkávám často a všichni chodí úplně normálně. A neslyšící lidé se netváří jako mentálně zaostalí. ()
Jsou filmy, z nichž se prožitek znásobí zhlédnutím v kvalitním kině. Do této kategorie bych zařadil Black. Těžko by mě můj první indický snímek na malé obrazovce monitoru tak převálcoval, jak se tomu stalo v komfortním a dobře ozvučeném sále multikina na letošním Febiofestu. Nádherná hymnická hudba, která jakoby vypadla z Pána prstenů, spousta křiku, slz, vzrušených a patetických proslovů, a kopec dojetí, jež z diváka až s brutální přímočarostí snímek doluje, v klasickém příběhu o outsiderovi, který se díky laskavé a otcovsky tvrdé pomoci zvenčí úspěšně vzepře krutému osudu. V indickém pojetí neskutečný doják, který nepokrytě citově vydírá. Kdo tuhle filmařskou metodu vyčítá korejským a japonským melodramatům, měl by vidět v kině Black. V počtu mých prolitých slz v kině drží Black od včerejška primát. Nebyl jsem v tom sám - vedle sedící černoch a vysoký mladík neustále popotahovali a utírali si oči, a po projekci bylo na některých zsinalých obličejích vidět, že jejich majitelé byli též otřeseni. Uf! Do konce Febia zbývají 3 dny, ale je téměř nemožné, aby se emocionálně drtivému zážitku z Blacku byť jen něco vyrovnalo. ()
Galerie (35)
Photo © Yash Raj Films Pvt. Ltd.
Reklama