Džošú sasori: Dai 41 zakkjobó

Meiko naplno vypilovala svůj ledový výraz, kterým pak fascinovala při mnoha svých dalších filmových pomstách. Ohromný ohlas, který vzbudil první snímek, zajistil ještě v témže roce pokračování a v neposlední řadě také vyšší rozpočet a lepší propagaci - kult (jak já to slovo nemám v souvislosti s filmy rád) byl definitivně na světě. Zatímco "jednička" se točila kolem vězeňské vzpoury, zde se ústřední dějová linka zaměřuje na osudy Nami a šesti spoluvězenkyň na útěku. Stylizace je ještě komiksovější, bez zaváhání jsou na plátno přenášeny i radikálně vizualizované mystické a jiné motivy, které se mimo komiksový svět vyskytují málokdy, zvláště pak ve funkční podobě. Střih chvílemi dokonce připomíná skok mezi komiksovými okénky (nikoli formálně, nýbrž dějovým vrstvením). Kromě Watanabeho se na chvíli objeví také Rokko Toura, takže si na chvilku užijeme zlehka "oshimovskou" sestavu. (03.10.2010)

Škoda. Druhý díl dost neinovativní. Protože jsem už měl dost času nad tím přemýšlet(v průběhu filmu), přišlo mi to víc jako obrana odsouzených žen a poukázání na jejich nešťastný osud. Kdyby neexistoval první díl, tento druhý bych jistě bodoval výše, ale opravdu nic nového pod sluncem. Hlavně tam nebyl ten tah na branku. Narozdíl od prvního dílu zde Sásorku taky drželi v chladném vězení, takže měla být z hlediska příběhu dost vyčerpaná, přitom ale nádherné vlásky a pohyb čerstvé laňky. Co tam zůstalo je dobré zpracování, opět někdy až divadelní. Ale ve třetí třetině obzvlášť už i v tom zpracování byly mezery. 40% (29.11.2021)

priame pokracovanie prvej casti sa sice posuva dejom ale kvalitou stoji na mieste. hlavna hrdinka ma jedinu ulohu - na kazdeho mlcky vrhat ten isty pohlad a potom nanho skocit. scena hodenia decka na zem bol totalny fail, a to sa mohlo tak pekne krvavo natocit... a dedinskeho psa som tiez nelutoval, chybali emocie, napr nejake scenka s nim este predtym ako sa nan vrhnu. druha polka filmu uz dostahovala priemer (11.02.2013)

Po úvodním záběru, který diváka zavádí do podzemní kobky ženské věznice, následuje příznačná titulková sekvence, během níž spoutaná Matsu „Sasori“ drží v zubech lžíci a brousí si ji o podlahu. V pokračování japonské feministické exploatace Female Prisoner vystačí její představitelka M.Kaji se dvěma větami a smrtícími, nenávistnými pohledy, jež upírá zhusta přímo do kamery, tj.do publika (obzvlášť znepokojivé je to při scéně, kdy je znásilňována čtyřmi maskovanými dozorci). Muži (s uniformou i bez ní) jsou zobrazeni jako sadistické, nadržené bestie…a také tak po zásluze pojdou. (10.08.2008)

Shunja Ito pokračuje v réžii. Škrípavé zvuky nasledujeme dole do temnej kobky, kde je už tradične zavretá hlavná hrdinka série. Spútanej jej totiž ostáva už len ústami brúsiť lyžičku. Tento prológ je slabší, ako ten v prvej časti, ale nie vždy môže byť začiatok filmu taký pôsobivý. Tým pádom ale poteší kamera, ktorá ponúka aj modrý filter v temnej kobke pri umývaní vodou, resp. modré osvietenie, červený filter zmeny farby dažďa pri úmrtí jednej z postáv. Práca s tieňmi je tiež výnimočná. Teatrálnosť je väčšinou výborná, vypnutie zvuku v kľúčových scénach mrazivé. Nefunguje však všetko. Niektoré veci z obsahu sú priamo hlúposti, ako dozorcovia s pančuchami cez hlavu, ktorých je aj tak poznať a skáču okolo ako v nepodarenej groteske alebo chabý drevený dom/chata, čo padne práve, keď sa naň pozerajú utečenkyne, vadí mi aj muzikálna časť s opisom zločinov a prehreškov každej z utečenkýň s prednesom starej ženy, ktorá berie príbehu tempo. Po ich kratučkom opise aj tak nemáme ku postavám bližšie, ani ich okrem Matsu a vodkyne veľmi nemôžeme špecifikovať. Dynamická kamera sa otočí pri škrtení aj o 360 stupňov, neskôr pri starej žene, či o dosť uhlov pri sediacej Matsu. Tvorcovia prekvapia čiernobielym prvým pohľadom na dedinu/mestečko. Zostupovanie do svahu je spomalené a epické, s vhodnou hudbou. Z vonkajšieho prostredia sme sa dočkali úžasne veľkého obilia pri opustených domoch, kde vietor kvíli ako v hororoch. Aj jeseň je so svojimi farbami zobrazená nádherne. Koláž nemám rád, je to pre mňa zbytočné kazenie intenzity aspoň dvoch scén či obrazov. Z hereckých výkonov vládne Meiko Kaji, ale také šepkanie umierajúcej postavy ku koncu je tiež výborné. Až na drobné obsahové a formálne výčitky a v tejto časti oproti prvej menšiu spriaznenosť diváka a Matsu je to stále áčkový WiP film. (12.05.2021)