Xala

Senegalská republika získala svoji nezávislost a vzniká tak nová africká buržoazie, která si však pranic nezadá s koloniální nadvládou. Na pozadí korupce a rozhazování peněz sledujeme příběh El Hádžida, jednoho z ministrů, na nějž byla uvržena xala, kletba způsobující impotenci. Té ho zbaví marabu a vysvětlí mu, že jí na něj seslal jeden z žebráků vyhnaný El Hádžidovou iniciativou z města. Film je úsměvnou, ale zároveň otevřenou kritikou vlády, korupce a poměrů ve státě. Nezapomenutelným zážitkem je mj. díky finální "plivací" scéně... (30.05.2007)

Xala, patrně jedno z nejlepších děl "otce afrického filmu" Ousmane Sembeneho je mnohovrstevnatou a velmi břitkou, občas až buňuelovsky absurdní satirou, jejíž vyznění je bolestivě platné do dnešních dnů a nutno říci, že s přesahem nejen do postkoloniálních zemí. Úvodní scéna by vytržená z kontextu mohla působit jako upřímně myšlená oslava Senegalců, kteří konečně vzali věci do vlastních rukou, neprodleně vyhodili buržoazní vládu bílých a na vedoucí místa okamžitě dosadili vlastní černou vládu. Ostře mířená kritika se však objeví záhy, když nové vedení začne zanedlouho korumpovat stejně jako staré. Jeden z členů, El Hadji se navíc právě potřetí žení a tak nově nabyté peníze přijdou vhod. El Hadji se také chová jako příslušník bílé buržoazie, mimo jiné odmítá pít cokoliv jiného, než balenou vodu Evian z francouzských Alp. Na tradici polygamie však lpí, tady ale fatálně zklame sám sebe, když při svatební noci s třetí manželkou zjistí, že je impotentní - někdo na něj seslal prokletí "xala". Za vrchol filmu je považována finální scéna, kdy je ponížený, majetku zbavený a z vlády vyhozený El Hadj vystaven plivancům ze strany mstící se chudiny, aby si uchoval alespoň to jediné, co mu zbylo - své mužství. Mne však nejvíce svou dokonale čistou metaforou zaujala postupně vrstvená a zdánlivě nepodstatná vedlejší linie, kdy si bezejmenný pouliční zloděj za uloupené peníze koupí drahé šaty a v závěru se zcela nečekaně objeví na scéně, když je při hrdinově vyhazovu představen ostatním členům vlády a okamžitě dosazen na jeho místo. Sembene tak doslovně převádí do obrazové podoby známou tezi, totiž že v politice je třeba především umět krást a převlékat kabáty. (18.11.2013)

-Ousmane Sembene bol reziser povodne zo Senegalu, coz je stat v Zapadnej afrike. Chlap riesi impotenciu, reziser ale riesi aj nejake dalsie vec- smeje sa zo snahy cernochov zit ako bieli kolonosti / aj v takych bohatych domoch/, vsimol som si aj ze africky vidiek veri stale v tie animisticke hovna, konkretne tu ide o xalu - uhranutie, cierna magia africkych samanov. Sembene patri do vseobecneho rozhladu, pravy laik -nedouk s dostatocnou filmovou praxou by mal toto meno poznat . 75 % (11.09.2019)

Patrná snaha o parodické ztvárnění soudobé společnosti, která se sice vymanila z francouzké koloniální nadvlády, ale noví vrcholní mocnáři stale udržují “civilizovanou” tradici svých někdejších pánů se vším všudy. Drahé obleky, luxusní auta, vily. To vše střiženo původními kulturními zvyklostmi, a to až do konce. Samotný konec vystihuje zvrácenost a absurditu tohoto propojení. (14.10.2015)

Sembene sa v tomto filme vzdáva prvoplánového rozdelenia na dobrých čiernych a zlých bielych a ukazuje neresti svojich po tom, čo sa z nich stali regulérni biznismeni. Zopár úsmevných scén ešte z čím ďalej tým viac vážnejšieho filmu komédiu nerobí, žánrové zaradenie nechápem. Ale pre Afričanov je možno dráma iba film s tonami vojnových obetí. El Hadji to nemá ľahké, mať tri ženy nie je žiaden med, musíte čakať, že minimálne jedna z nich musí byť fúria. Pár krát tu zaznie ženská výčitka smerom k hlavnému hrdinovi. Nemysli si, že si špeciálny, biely totiž nie si. Sembene mal asi svoj ľud a jeho náturu prečítanú dokonale a nebojí sa kritizovať. Významných drobností je tu dosť, napríklad keď El dáva šamanovi na chudobnom predmestí do ruky namiesto bankovky šek. Len škoda, že režijne je to skôr neinvenčné a niekedy sa to dosť vlečie. (22.05.2016)