Obsahy(1)
Autorská bilance čtyřicetileté kariéry režiséra a kameramana, dokumentaristy Jana Špáty. (oficiální text distributora)
Recenze (7)
Obsáhlý průřez celoživotní tvorbou J. Špáty, prokládaný jeho komentáři, glosami a názory. Chce-li někdo pochopit jedinečnou povahu této pozoruhodné osobnosti, je toto ideální film, po kterém sáhnout. ()
Poutavý a zajímavý průvodce tvorbou dokumentaristy Jana Špáty. Autor zde komentuje vybraná díla ze své bohaté filmotéky, vysvětluje, čím ho jednotliví hrdinové zaujali. Většinou jsou to skromnost, pracovitost, pokora, souznění s přírodou, ale i vyrovnávání se s ranami osudu či se smrtí. Vyjadřuje se též k tématům jako je náboženství či láska. Právě pasáž, ve které Špáta rozjímá o lásce mě zaujala asi nejvíc: "Právě, že ty zamilovaný činěj tak strašně malý promile populace, tak těm všem ostatním připadají buď směšně nebo zvláštně nebo podivně nebo úchylně, protože jako zamilovanej je člověk většinou, já nevim, dva tři měsíce a zamilovaný bývá třikrát čtyřikrát za život. Takže když se to všechno sečte, tak prostě většina lidí není zamilovaná. Takže zamilovanej člověk je anomálie. Je to taková větší anomálie než jeleni v říji. - Takže když člověk něco takového točí, musí vědět, že se vystavuje tvrdý kritice, že to bodou posuzovat kritici, kteří o lásce buď jenom slyšeli anebo ji zažili někdy v dětství a že se tam objevuje i motiv závisti. A proto se snadno napíše, že to je kýč a že to je sentimentální, protože ti lidi často vědí, že už jim nikdy dar prožít takovou lásku nebude dán. Ale láska je sentimentální. Láska je kýč.To si musíme přiznat. Ale zaplať pánbu za to, že tyhle kýče jsou." ()
Divák se tu dozví o Špátovi-umělci všechno podstatné. Jeho otevřenost při popisování vlastní tvůrčí metody od námětu přes natáčení až po dokončovací práce je velmi cenná. Poučná přitom může být i pro mnohé Špátovy kolegy. Dalším plusem je přesná vyváženost mezi režisérovými úvahami a ukázkami z jeho filmů. ()
Dovysvětlení ledasčeho, co mě nad ostatními filmy ve špátovské kolekci napadalo. Ne, Špáta není nikdy ironický, co natočí, to myslí vážně a je na to hrdý. Ano, je opravdu přesvědčen, že rozumí hudbě a umí s ní zacházet. A ano, je natolik silná osobnost, že vejdete-li s ním v bližší styk, třeba prostřednictvím tohoto zbytnělého autoportrétu, musí to ovlivnit způsob, jakým vnímáte jeho tvorbu, kterou samu o sobě můžete považovat spíš za průměrnou. Už se tolik nedivím jeho kultu. Pokud jde o kvality samotné Lásky, řeknu jen tolik, že dvě hodiny jsou prostě moc. Prokletí předem daných časových oken v televizním vysílání. ()
Skvost, sršící lidskost. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (2)
- Šlo o definitivně poslední film jednoho z nejlepších českých dokumentaristů všech dob, Jana Špáty. Ke svému rozhodnutí dobrovolně filmařiny zanechat, později Martinu Štollovi mimo jiné vyprávěl: "Nejdůležitější bylo ale to, že vědomí konečnosti bylo celý život mým věrným průvodcem. Že všechno jednou skončí, a tedy i práce a život, bylo tématem mých myšlenek i filmů. A umět odejít, eventuelně umřít, mi vždycky připadalo zrovna tak důležité, jako umět žít. Taky mě vždycky vzrušovalo udělat nějaký čin, který by mi dal pocit, že jsem vzal osud do svých rukou, že přece jen vládnu svým životaběhem já, a ne jen shluk osudových náhod a všelijakých závislostí. Pro mě je průběh života jako chůze po stolové hoře. V mládí zraješ, poznáváš a stoupáš vzhůru. Potom jdeš po zdánlivě dlouhé náhorní plošině, kde vydáváš, tvoříš, žiješ naplno svůj produktivní věk. Pak přichází sestupná část, kterou často nechceme vidět a vytěsňujeme ji. Bavilo mě vždycky zachytit okamžiky i místa, na kterých právě jsem, uvědomovat si, kde jsem poprvé a kde asi naposledy, kdy se mi daří a vítězím a kdy jsem naopak prohrál. A když jsem na svém datu narození viděl a na sobě cítil, že začíná sestup, pověsil jsem to povolání na hřebík. Myslím, že je dobré nalévat si čistého vína, a to nejen v pracovním životě, ale i třeba při chátrání stárnutím, hroutících se vztazích a podobných neveselých vědech. Schopnost reflektovat běh svého života a eventuálně tu a tam udělat drobné korekce jeho dráhy život dramatizuje a dělá ho zajímavějším. A je toho schopen díky mozku právě jen člověk." (NIRO)
Reklama