Režie:
István SzőtsScénář:
István SzőtsKamera:
Ferenc FeketeHudba:
Ferenc FarkasHrají:
Alice Szellay, János Görbe, Péterke Ferency, József Bihari, Lajos Gárday, Oszkár Borovszky, Lenke Egyed, Imre Toronyi, György Kürthy, János Pásztor (více)Recenze (4)
Je mi jasné, že horalé jsou zde idealizováni takřka do podoby ušlechtilých divochů, a představitelé civilizace, zde zosobněné obchodem, zase občas démonizováni. Ale ten film je přes svou jednoduchost tak působivý a dojímavý, aniž by byl (na svou dobu) sentimentální. Nádherné záběry z hor. Pouť k P. Marii zde vypadá naprosto barokně, ale loučení s mrtvým druhem, kdy je vyvoláván a ptán, zda chce vskutku opustit hory a lesy, a je mu po bok dána do posmrtného Velkého lesa dřevorubecká sekera, tak jako se bojovníkům dávala do hrobu zbraň, vypadá docela pohansky. Svou náladou se v čs. filmografii blíží tomuto filmu snad jen Balada o Juraji Čupovi z Čapkových povídek (1947) či Hordubalové (1937). ()
Zde prosím pozor. Skoro zjevení. Spojení krásy s tragédií, přírody a "pohanství" s "křesťanstvím" (uvozovky používám proto, že někdy neni vlastně jasný, co je doopravdy co), mládí a stáří, nevinnosti a zlovolnosti, beznaděje s nadějí, smrti a života. Jde o příběh horalský rodiny z Transylvánie, která se potýká jak s těžkostma života v horách, tak s nástupem civilizace. Je plnej zvratů a silných scén (např. přeprava nebožky normálním vlakem, poněvadž na převoz těla pohřebákama peníze nejsou, na běžnou jízdenku ano, k tomu soucítění ostatních cestujících - fakt síla). ()
ocenenia : MFF Benátky 1942 - cena Biennale ()
Solidní horský film o životě tamních obyvatel. ()