poster

Deset tisíc sluncí

  • Maďarsko

    Tízezer nap

  • SK název

    Desaťtisíc sĺnc

Drama

Maďarsko, 1967, 110 min

Režie:

Ferenc Kósa

Komentáře uživatelů k filmu (6)

  • Houdini

    Zlatá Palma - výběr(8.9.2006)

  • Vitex
    *****

    Těžce sledovatelný film, který zachycuje a vyrovnává se s čtyřiceti lety Maďarské historie (30. – 60. léta) a především s otázkou socialismu. Tím, že na relativně malé ploše ukazuje tak dlouhý úsek a při tom vždy ukazuje to podstatné ze situace lidí oné doby, umožňuje problematiku socialismu lépe pochopit. Po stylové stránce sevřené dílo. Dlouhé pomalé záběry, krásné kompozice. Použití skoro až mystických prvků. První Maďarský film po nepodařené revoluci z r. 1956, kde se mohly objevit scény z pracovních táborů.(6.1.2007)

  • Ekser
    ****

    Darmo , bedač vždy len trpel a naďalej aj trpí.(19.2.2010)

  • kostej_
    *****

    Sága venkovské rodiny popisující maďarské dějiny od tradiční post-rakouskouherské republiky až po završení kolektivizace na konci padesátých let.(19.10.2006)

  • Fosgo
    ****

    Černobílý maďarský pohled na životy rolnické doby předválečné i té socialistické. Vrásčité tváře starých sedláků se svoji hrdostí, ohnuté hřbety na poli se lopotící .. bědný je život rolníků, kde kůň je bohatstvím a osudem je půda, v časech, které více jak práci přejí válkám a násilí. Od předválečné rolnické chudoby přes komunistickou agitaci, radostné budování socialismu až po modernizaci vesnice... se odvíjí život na vsi ve filmové mozaice mnoha osudů. .... K nejvíce zasahujícím scénám patří příchod ozbrojených protikomunistických bojovníků roku 1956 – jak se obyvatelé zachovají ke svým sousedům, kteří jsou komunisté či zrádci pospolitosti? Doba modernizace je zpodobněna paradoxně - za chudými vesnickými chalupami se tyčí obrovské obilné silo ... a rolníci dále do úmoru dřou na svých polích. Jde také o jedno z prvních děl ukazující komunistické lágry. Formální stránka zaujme – černobílé snímání vesměs vrásčitých tváří starých sedláků je detailně působivé, davové scény natočeny tak , že každý aktér stojí, leží či plahočí se sám o sobě v rozestupech od ostatních. Obraz je tak zaplněn, ale aktérů není mnoho a jsou vlastně osamoceni. Film končí až kýčovitým „komunistickým“ světonázorem v duchu „ mnoho špatného se stalo, ale zítřek bude lepší a krásnější“ Šedesátá léta byla plna iluzí, přesto je film dosti působivý a myšlenkově podnětný.(10.11.2009)

  • infotext
    *****

    Myslím, že za všetko svedčí fakt, že som si včera náhodne zapol telku, len tak som prepínal až kým som nenarazil na tento film a už som len ostal čumieť ako prikovaný. Myslím, že je to jedno z diel, ktoré svoju hodnotu vekom nestrácajú, práve naopak. Tematicky veľmi zaujímavý a krásne nakrútený.(4.2.2010)