Iggy

„Šťastie je domček biely. Šťastie je železničiar a dve biele kozičky. Šťastie je železničiar spiaci v trave.“


Profil je trochu zastaralý, oldschool, altmodisch a všeobecně neudržovaný, ale nevidím smysl v tom, ho aktualizovat. Takže až do odvolání храм закрыт :)

Abychom začali zlehka a radostně, tak tohle je podle mě jedna z nejlepších sekvencí, jakou spolu kdy natočili Laurel a Hardy. Ukázka z filmu Ráz, dva, tři (Bonnie Scotland, 1935):




Nejoblíbenější autoři a knihy

William Faulkner - všechno, protože v pyramidě mají všechny kameny stejnou váhu
Henry Miller - všechno je na jedno brdo a všechno je to nejlepší!
William Seward Burroughs - Nahý oběd, Feťák, Teplouš - vše ostatní se ale nedá číst
John Steinbeck - O myších a lidech je nejsmutnější kniha na světě a Pláň Tortilla a Na Plechárně zase nejvtipnější
Witold Gombrowicz - Ferdydurke! Ty jeho držky, lýtka a nasazování zadniček!
Jean Genet - mám ale radši jeho mýtus než jeho knihy
Kóbó Abe - Písečná žena a povídky
Michail Bulgakov - Mistr a Markétka - román se kterým mu musel pomáhat samotný Ďábel
Milan Kundera - Nesmrtelnost (škoda jen, že jeho poslední romány musím číst v anglickém překladu)
Chan-Šan - je něco poetičtějšího než žít na Ledové hoře a psát básně kytkám na listy? (na obrázku se svým kámošem Š-te)
Arthur Rimbaud - Sezóna v pekle je dokonalé Zjevení
Vladimír Holan - Noc s Hamletem - nejlepší česká básnická kniha
Zenové kóany - u těch se zasměju líp, než u jakékoli komedie



Z hudby jsem kdysi žil jedině pro Doors, Lou Reeda a Velvet Underground. Nedávno jsem objevoval Ramones, New York Dolls, Patti Smith a u nás úplně neznámého Jonathana Richmana. A teď zrovna poslouchám Gogol Bordello. Všem musím doporučit úžasnou knihu o punku Zab mě, prosím. A CO POP? JEDINĚ IGGY!



A abych nezapomněl, tak mě v poslední době hodně baví deskové hry, které se nejlíp hrají na chatě s kamarády u vína –- Bang, Carcassone, Kris Kros (neznačková verze Scrabblu), Union Pacific a Aktivity, ve kterých jsem obzvlášť přeborník :)

Moje filmy

Mám rád filmy všech druhů a žánrů, ale musí stát za to!

Už v dětství mi můj děda pouštěl písničky a scénky Voskovce a Wericha, na videu němé grotesky (nejvíc se mi líbil Frigo na mašině) a taky mi dal první audiokazetu Járy Cimrmana. K tomuhle stylu humoru později přibyl Červený trpaslík, Monty Pythoni, MASH, Přátelé, knížky Douglase Adamse a Terryho Pratchetta. Aktuálně pak Big Bang Theory. Co naopak nemusím jsou stupidní teenagerské komedie, buranský a primitivní humor (na rozdíl od prostého). I když třeba Tele Tele mě taky občas dostane:) Ze současné produkce komedií si ale vybírám jen těžko, líbí se mi filmy Kevina Smithe, Nicka Parka, Klepání na nebeskou bránu, Smoke nebo Láska nebeská. Jinak se hodně nasměju taky u amerických společenských komedií z 30.-40. let, u filmů s Carym Grantem nebo režiséra Capry.



A GROTESKY! V současnosti je sleduju na starých dědových videokazetách a snažím se je identifikovat ze sestříhaných a přejmenovaných verzí. Miluju všechny ty nesmyslné a absurdní gagy, bláznivé honičky, naivní a přitom ohromně vynalézavé triky, všechny ty krásně nepravděpodobné a komické situace. Svět grotesky to je krásný svět sám pro sebe, svět neomezených možností, kde se může stát cokoli, v němž ale vždycky všechno dobře dopadne, dobro zvítězí nad zlem, nikomu se nic vážného nestane, odnese to vždycky jen pár rekvizit. Ze všech komiků, někdy klaunů nebo akrobatů a jindy zase smutných rytířů a tuláků, mám nejraději Bustera Keatona. Skvělí jsou ale i Laurel a Hardy, Harold Lloyd, Fatty Arbuckle, Lupino Lane, Billy Bevan, nebo Charley Chase Nejkrásnější je Madeline Hurlocková.



Pokud jste kromě nějakého toho Chaplina žádnou jinou němou grotesku neviděli, tak tohle vás snad navnadí! To nejlepší z Bustera Keatona za zvuků kankánu:



Také jsem nadšený marxista, ale není čeho se bát.











Mám takovou teorii, že nejvděčnějším filmem ke koukání je muzikál. Z filmů, které mám rád, jsem muzikály viděl asi nejvíckrát. A které? Už od dětství miluju Calamity Jane s Doris Dayovou, dál pak My Fair Lady, Čaroděje ze země Oz, Pomádu, 8 žen, muzikály s Fredem Astairem, Starci na chmelu, Kouř a především nejdivnější muzikál všech dob - Rocky Horror Picture Show! Ovšem když se muzikál nepovede, nebo mi nesedne, je snad ještě horší než jiné žánry - Gigi, Za zvuků hudby.




Svůj filmový jídelníček si rád proložím dobrým westernem (nejlíp od Sergia Leoneho), rád si odpočinu u kvalitního béčka (filmy Eda Wooda, Rogera Cormana, Braindead a Bad Taste Petera Jacksona), občas potřebuju nějakou akci (od Arnolda a Ramba, přes Johna Woo a Dannyho parťáky až po krváky ve stylu Tarantina). Mám zvláštní slabost pro filmy z americké highschool (Pomáda, Americké grafiti, seriály Báječná léta, Šprti a machři).




Taky mám rád Orsona Wellse a je věčná škoda, že ho kromě Občana Kanea nikdy nenechali dělat to, co chtěl. Vždycky mi byl sympatický Don Quijote a to na všechny způsoby. Taky můžu filmy s ďábelskou tematikou, ale ne horory, nejlíp něco na způsob Mistra a Markétky (Ďáblův advokát, Constantine, Angel Heart). Oblíbil jsem si irské filmy (od LFŠ, která jim byla věnována) se stálým repertoárem herců a hrubým irským přízvukem (Commitments, Byl jsem dole, filmy Neila Jordana aj.), poetické íránské filmy Majida Majidiho, ruské poválečné Jeřábi táhnou a Baladu o vojákovi, z Francie novou vlnu (za všechny alespoň U konce s dechem, Nikdo mě nemá rád, Cléo od 5 do 7) a filmy 30. let s Jeanem Gabinem. Z africké kinematografie mě nadchl africký Dionýsos a rebel Djibril Diop Mambéty. Pomalu objevuju krásu balkánských filmů (Kdo to tam zpívá, Země nikoho, filmy Emira Kusturici a Aleksandara Petroviće). Z nových objevů mě zasáhla módní vlna filmů Park Chan-wooka. Z domácí tvorby jsou to hlavně 60. léta. V posledních měsících stále více propadám kouzlu slovenských filmů 60. a 70. let, ať už jsou od Juraje Jakubiska, Ela Havetty, Dušana Hanáka nebo jiných.




Méně známé filmy, u nichž by však byla škoda, aby vám unikly:
Barva ráje
Brzy bude konec světa
Bůh a Ďábel v zemi slunce
Čínská lázeň
Eldorado
Kdo to tam zpívá
Odvrácená strana Měsíce
Orfeova závěť
Pátá pečeť
Pixote
Skrz naskrz

Jinak mám ve filmech radši spíš herce než herečky. Ať už je to ironický Cary Grant, křehký Gary Cooper, drsný Humphrey Bogart, věčný outsider Jean Gabin, rošťácký Belmodno, prkenný Antoine Doinel neboli Jean-Pierre Léaud, seladon Oldřich Nový, nezařaditelný Matti Pellonpää, excentrický Jim Carrey, nebo extravagantní pirát Johnny Depp (na fotce dvě mouchy jednou ranou).



A abyste si nemysleli, že jsem úplný mizogyn (což nejsem):



Každé léto (posledních pět, takže ne úplně každé :)) si nenechám ujít Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, kde fascinovaně chodím na tolik filmů, kolik zvládnu, než úplně padnu vysílením.





A nakonec ukázka z jedné z mých nejoblíbenějších grotesek, Snub Pollard jako vynálezce ve filmu It's a Gift (1923):




Jsi návštěvníkem číslo: (Počítadlo od 13.8.2007)