Redeu ai

Juhokórejské horory sú podľa mňa ešte o triedu slabšie než japonské a to už je čo povedať. Pri duchársky ladenom Redeu ai, ktorý je evidentne inšpirovaný práve podobnými japonskými subžánrovými kúskami je fakt ťažké niečo konkrétne pochváliť či vyzdvihnúť. V zásade je to pozerateľné, ale vo viacerých ohľadoch strašne obkukané a klišéovité. Niekedy začiatkom tisícročia som tieto ázijské, na ľakačky, desivé bledé tváre a dlhé čierne vlasy bohaté bubárne chvíľu žral, no posledných pár rokov mi už lezú hore krkom. (31.10.2017)

Částečně nesouhlasím s obitovým názorem, že Korejci pořádný horror nenatočí a nenatočí (nadprůměrné Ryeong, Pon a děsivé scény s duchem v Peiseu a skvostném dramatu Janghwa, Hongryeon jasně ukazují, že na natočení pořádné čistě horrorové pecky potenciál mají). Pokud bych měl soudit korejskou horrorovou tvorbu jen podle Redeu ai (a několika vposledy viděných bratříčků), zřejmě bych mluvil v podobném duchu. Námět filmu je velmi slibný a do první lekačky s vlasaticí funguje vše jak má. Bohužel od této chvíle snímek začne stále více zabředávat do bahna podprůměru a celý se tam utopí díky zdlouhavému a nechutně očistnému finále. Vedle pár atmosférických scén mě na filmu potěšil hudební doprovod. Ale mohlo toho být daleko více... (27.02.2006)

Vlak, který před několika lety způsobil při havárii smrt 250ti lidí, se vydává na svou poslední cestu. Pasažéři jsou normální cestující, ale i pozůstalí tehdy zemřelých lidí. Dívka Oh Mi-sun je dcerou tehdejšího strojvůdce. Na tuto cestu se nechala zaměstnat coby prodavačka občerstvení. A tak, zatímco před sebou tlačí svůj vozík, začne nebohá Oh Mi-sun vidět duchy dávno mrtvých. A tito mrtví si chtějí při příležitosti své poslední jízdy přibrat několik čerstvých kamarádů, z řad živých. Jednoduchý příběh si vystačil s jednoduchou dekorací interiéru vlaku. Prostor působí dostatečně sevřeně, tísnivě. Směr útěku obětí je jasně daný, na výběr moc není. Většinu filmu se daří velice kvalitně strašit (různé cinkání a klapání, které předchází okamžikům strachu působí neuvěřitelně účinně) . Jistě, dalo by se napsat „další asijský horor“ (Redeu ai se očividně snaží podobat japonským hororům např. Hideo Nakaty), ale ono to pořád působí neotřele, a mnohem sympatičtěji než některé západní filmy, které nesázejí na strašení, ale spíš znechucování. Na Redeu ai je vidět poměrně nízký rozpočet, takže chvílemi působí poněkud televizně. Malá obrazovka mu jistě sluší víc než velké plátno. Těžko říct jak hodnotit. Dvě třetiny jsou skvělé, a skutečně jsem se bál, poslední půlhodina je neuvěřitelně rozplizlá, a nic převratného se v ní nestane. Pokud se ale chcete bát, za vidění stojí. (14.02.2006)

Jihokorejských filmů jsem ještě moc neviděl a tenhle jsem si stáhnul omylem, když jsem čekal nový thriller Wese Cravena, přesto rozhodně nelituji. Příběh a jeho vyústění není nic moc, ale ta atmosféra! Celou dobu jsem měl při sledování husí kůži a pocit, že jsem jedním s pasažérů toho "ghost trainu". Výjimečná je i kamera, tak vytříbené obrázky aby jeden v Hollywoodu pohledal! Příjemné překvapení! (30.10.2005)

. „„Když je duše ztracená, nikdy nevíme co se může stát“. Poslední cesta vlaku (strojvedoucí i vlak odcházejí do důchodu) ve kterém před 15 lety zahynulo 250 lidí a několik vagónů z katastrofy je v právě v soupravě. Duchařský horor, kde se nejdřív kdekdo z legrace straší a potom už se jenom všichni bojí, protože od okamžiku, kdy vlak vjede do tunelu se začínají dít divné věci..„možná je to vlak duchů a my jsme ztraceni v čase.“ Působivě natočený, průměrný horor se strašidelně vlezlou hudbou. (09.11.2005)