Barevný závoj

„When love and duty are one, grace is within you.“ Na můj vkus větší hloubku postrádající manželský zločin a trest zasazený do sbližujícího očistce epidemie cholery, opírající se o herecké výkony nejen hlavních hrdinů, ale i vedlejších postav (Jones, Schreiber) a především o neuvěřitelně podmanivou hudební složku Alexandre Desplata, jehož práci na pozadí některých dialogů budete jen stěží dostávat z hlavy. Škoda toho doslovného londýnského závěru, neboť romanticky smýšlejícím duším bylo vše jasné již říční lodí mizející v oblaku páry.. (25.11.2009)

Strašne rád by som dal 4*, lebo sa mi to svojím spôsobom vďaka historickej atmosfére a ázijskej poetike páčilo. A mám hrozne rád drámy, v ktorých Američania alebo aspoň Angličania vyrazia ďaleko od domova, do úplne cudzej a nebezpečnej krajiny, ktorej vôbec nerozumejú. Ale ten scenár je fakt hrozne predvídateľný, plný banalít a klišé. Obsahuje aj fajn, neopozerané veci, ako je manžel, ktorý nezlomí palicu nad svojou ženou napriek nevere a postupne sa medzi nimi začne rodiť nový vzťah. To mi prišlo zaujímavé. Edward Norton a Naomi Watts nie sú nejako moji extra obľúbení herci (hoci Norton bol svojho času označovaný za najpresvedčivejšieho herca svojej generácie a Naomi si budem asi navždy vážiť za Kruh), ale faktom je, že dostali k dispozícii celkom kvalitné, psychologicky uveriteľné postavy a urobili s nimi asi tak veľa, ako sa dalo. Na rozdiel od Lieva Schreibera, ktorý tu absurdne plní funkciu sexuálneho žrebca, čo mi prišlo kuriózne o to viac, o čo radšej ho mám ako charakterového, vážneho herca. Páčili sa mi podporné postavy, či už bodyguard alebo neprístupný kapitán, ktorý to mal všetko pod palcom. Problém naozaj vidím hlavne v scenári, ktorý je vystavaný tak prvoplánovo, že je proste jasné, že to bude mať tragický koniec. Čo by mi až tak nevadilo, ale tu je k nemu pristúpené nešťastným, až odfláknutým spôsobom (poznáte to, také to, že všetko sa nám začína dariť a zrazu príde úplne nečakaná hrozba a všetko zničí). A poviem na rovinu, že poetická atmosféra mohla byť spracovaná ešte oveľa lepšie; takto som si občas ani neuvedomoval, že sú tak ďaleko od svojej rodnej hrude. V tomto ohľade sa na filme negatívne podpísal zrejme rozpočet, ktorý nebol ani 20 miliónov, čo je na film odohrávajúci sa v exotickom prostredí dosť málo. Možno kebyže sa to natiahne o hodinu navyše, bol by výsledok lepší. Podobným látkam paradoxne strata tempa a šialená stopáž skôr pomáhajú, než ubližujú, česť výnimkám. (14.05.2020)

V mnoha komentářích se dočítám, jak je tenhle film předvídatelný... Copak takový Titanic není předvídatelný? Nebo Romeo a Julie? Znáte to všichni nazpaměť. Přitom bůhvíproč je hra Romeo a Julie považovaná za mimořádně silný příběh o lásce, i když s láskou ve skutečnosti nemá nic společného. Velice trefně to popsal ve svých Apokryfech Karel Čapek ve stejnojmenné povídce, kde tzv. lásku obou hrdinů uvedl na pravou míru. Ona zamilovanost a láska jsou úplně rozdílné pojmy. Láska, to je stesk, soucit a celá řada dalších pocitů, které se sobeckou zamilovaností nemají styčné body. Barevný závoj je krásný příběh o tom, jak taková skutečná láska vzniká. Tragický nenaplněný a navýsost romantický příběh, skvěle obsazený a odehraný. Typický případ dokonale fungující vztahové chemie herců v hlavních rolích. Nemám výhrady ani k vedlejším postavám a jejich představitelům. Velice sympatická pociťovka. Celkový dojem: 90 %. (22.04.2012)

Na tohle dílko se moc hezky kouká... To nepochybně. Ba co víc, právě ony netradiční a citlivě nasnímané exteriéry na sebe leckdy strhávají pozornost, stejně tak některé zajímavé vedlejší postavy (Waddington a Plukovník Yu asi ponejvíce). Tím nechci říci, že hlavní duo je ztraceno kdesi v jejich stínu, nicméně tohle dílko věnuje všem stejný díl a nikdo příliš nevyčnívá, což se mi zdá v typu takového vyprávění (nebudu si nalhávat, že to není červená knihovna), docela neobvyklé. Všachna toto pozitiva však snižuje jeden zásadní fakt a tím je příběh, který jsem už tolikrát viděla či četla (počínaje céčky a-lá Rosamunde Pilcher, přes béčka Daniele Steel až po áčka Edith Wharton či Daphne du Maurier) a zoufale mu chybí větší psychologická propracovanost. Kdyby nebylo krásného zpracování a nadprůměrných hereckých výkonů, zajímavé hudby, nebylo by ani mého vysokého hodnocení. 70%. (20.04.2007)

Alternativa a předskokan Anglického Pacienta, Indočíny a dalších tématicky podobných velkofilmů dálného východu apod., kde prim hraje romantická/vztahová linie. Nelze režisérovi upřít snahu a citlivou/pečlivou práci s charaktery, jejichž pohnutky a rozbroje chápeme stejně dobře jako usmiřování, ale když už se to konečně rozjede (a velmi dobře po celou dobu tušíte, jak to dopadne), tak konec je mnohem více zkratkovitý než by divák chtěl. Herecky nezpochybnitelně silné, především Naomi Watts předvádí svoji tradičně vytříbenou a osvědčenou paletu emocí. Narozdíl však od jiných podobně ražených filmů tenhle nemám chuť znovu vidět. Přišel mi především uprostřed příběhu zbytečně fádní a zdlouhavý, nebylo co si brát a vizuálně ne vždy 100 procent podmanivé tak, aby to zakrylo to co je třeba. (19.06.2015)