Julius Fučík
Dokumentární
Československo, 1952, 62 min
Režie:
Jiří JahnHrají:
Václav Voska, Otakar Brousek st., Karel RichterObsah
-
Český dlouhý dokumentární film, natočený k 50. výročí narozenin národního hrdiny Julia Fučíka. Je to film životopisný a třebaže byl sestaven za pomoci přátel a spolubojovníků Fučíkových, z neživého materiálu z obrázků rodinného alba, z vysvědčení i jiných dokumentu a záběru z míst, kde Julius Fučík žil přece se nám zdá, jako bychom, sledujíce obrazy tohoto filmového díla, stále slyšeli jasný, radostný Fučíkův hlas a jako bychom jej viděli před sebou živého, takového, jakým ve skutečnosti byl, statečný, lidi i život tolik milující člověk. Zdařilý film, jehož záběry sledujeme se zatajeným dechem a s obdivem, s úctou a láskou k nesmrtelnému hrdinovi. (FILMOVÝ PŘEHLED 15 / 1953) (oficiální text distributora)
Český dlouhý dokumentární film, natočený k 50. výročí narozenin národního hrdiny Julia Fučíka. Je to film životopisný a třebaže byl sestaven za pomoci přátel a spolubojovníků Fučíkových, z neživého materiálu z obrázků rodinného alba, z vysvědčení i jiných dokumentu a záběru z míst, kde Julius Fučík žil přece se nám zdá, jako bychom, sledujíce obrazy tohoto filmového díla, stále slyšeli jasný, radostný Fučíkův hlas a jako bychom jej viděli před sebou živého, takového, jakým ve skutečnosti byl, statečný, lidi i život tolik milující člověk. Zdařilý film, jehož záběry sledujeme se zatajeným dechem a s obdivem, s úctou a láskou k nesmrtelnému hrdinovi. (FILMOVÝ PŘEHLED 15 / 1953) Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
ripo
Třebaže některé záběry tohoto filmového díla nás dojmou tak, že se stěží ubráníme slzám, protože se nám srdce sevře lítostí nad tím, že byl gestapáky zmařen život takového krásného a ušlechtilého člověka, přesto neodcházíme z kina skleslí a smutní, ale naopak — film naplní naše srdce novou radostí a vírou ve šťastnou budoucnost. A to proto, že autoři filmu, tvoříce jej, měli na paměti, že Fučík ve své Reportáži napsal: „Žil jsem pro radost, umírám pro radost a bylo by to křivda, kdybyste mi na hrob postavili anděla Žalu." A tak nás tento film — podle příkladu Fučíkova — učí milovat člověka, život a jeho radosti, mír a jeho záštitu nejmocnější — Sovětský svaz. Ne však jenom hluše, planě milovat, ale také podle toho pracovat. Dokazovat své upřímné, nelíčené vlastenectví každodenní, třebas nejdrobnější a nejvšednější prací a jí hlavně bojovat za mír a socialismus. Julius Fučík nás také učí víře, že žádný z oněch imperialistických vlkodlaků a kanibalů, kteří ukládají o život míru a lidskému štěstí, neunikne spravedlivému soudu a odplatě lidu. Snad nikdy nikým nebyla láska k životu a k člověku vyjádřena slovy tak prostými a přitom tak jímavými, než jakými se z ní vyznal Julius Fučík ve své závěti: „Miloval jsem život a pro jeho krásu šel jsem do pole. Miloval jsem vás, lidé, a byl jsem šťasten, když jste mou lásku opětovali, a trpěl jsem, když jste mi nerozuměli. Komu jsem ublížil, odpusťte mi, koho jsem potěšil, zapomeňte. Ať smutek nikdy nepatři k mému jménu." Filmový přehled 15/1953(17.9.2008)
-
Marthos
Oslavná pajáda na velkého revolucionáře, která vytváří spojovací článek mezi oficiálním výkladem české historie v soudobé hrané celovečerní kinematografii a adaptací Reportáže psané na oprátce z počátku šedesátých let. Inu, kterak malý Julek štval proti pánům již od útlého dětství a co bylo dál. Lidé, mám vás rád.(23.11.2010)
-
Ynés
Kamera: Josef Pešek(22.11.2010)
