Klub splněných přání

OutKast měli rezignovat na jukebox muzikál a natočit si několik pořádných klipů, vyjet na turné se svou poslední deskou Idlewild a všichni by byli v pohodě. Takto vzpomínka na tohle výjimečné duo poněkud hořkne, protože se podepsali pod největší černošské klišé, které si lze představit. Maloměsto, prohibice a cesta za štěstím lemovaná křivkami barevných slečen, za které by se nemusela stydět ani Joe Bakerová. Ahistorická hudebka v tom předstíraném retru nedává nejmenší smysl, stejně jako víra v to, že André 3000 a Big Boi vědí, o čem je herectví. Mluvící kohout na placatce jim měl možná poradit. (20.11.2020)

Album které je částečně (opravdu jen částečně, šest tracků z celkových pětadvaceti na albu, ovšem včetně všech intelude) soundtrackem k Idlewildu znám už dlouho, a byl jsem zvědavý jak vlastně vypadá ten film. OutKast mám opravdu hodně rád, a to se ukázalo trochu problematickým, protože jsem si nějak za celé dvě hodiny nedokázal zvyknout na to, že je to vlastně film a ne velice dlouhý videoklip. Videoklipu by více odpovídal i scénář, ale upřímně řečeno, to jsem očekával předem a vlastně mě to nijak zvlášť nevadilo. Stylizace občas funguje skvěle, občas pokulhává, někdy působí přepjatě. Hudba je výborná, ale to jsem už věděl. Ve výsledku Idlewild působí rozklíženě a nejistě, přičemž se mu tuto inkoherenci daří maskovat jen se střídavými úspěchy, a určitě má víc než pár much. Pro toho komu jméno OutKast nic neříká se jedná nejspíš o ztrátu času. (22.04.2008)

Nebýt dobré hudby a vizuální stránky filmu, dala bych i míň. Díky těmhle dvěma věcem ale film byl svižnný a příjemný. Žádný zázrak se nekoná, příběh je prostý až hanba. Kdosi tu na čsfd jednou napsal, že film musí člověka především bavit. Ať se jedná o těžce filozofické dílo nebo maistreamový kousek pro široké publikum, z něhož skáče popkorn, hlavně musí diváka bavit. A mě ta cesta do Prahy se SA utekla opravdu rychle.. (14.09.2009)

Po hudební stránce Idlewild skvěle funguje, po té dějové je to už horší. Gangesteři vůbec nejsou drsní a člověk vůbec nemá pocit, že jde někomu o kejhák. Zápletka o tom, jak se zvracející pianista dal dohromady s vytrémovanou zpěvačkou taky patří k těm lacinějším a zásah shůry pomocí bible je docela wtf. Ale už kvůli hudebním a tanečním vložkám stojí za to Idlewild shlédnout. A Klub splněných přání? To měl zas nějaký překladatel zbytečně tvůrčí chvilku... (09.07.2007)

Presne som čakal, že Andre bude hrať utiahnutého, hanblivého, ale talentovaného chlapíka,ktorý má doma menšie problémy. Čakal som, že vo filme nebude skoro žiadny dej a taktiež, že to bude mať slabé znaky černošskej gangsterky. Očakával som emotívnu pomalú hudbu, ktorá mi takmer nič nehovorí. To všetko sa do puntíku splnilo. Jedna vec ma prekvapila a to, že to zbehlo celkom rýchlo a vobec neľutujem, že som to videl. (30.07.2007)