Vítej, cizinče!

Pokud máš pár minut času a zajímá tě, proč některé filmy hodnotím tak nebo onak – a kvůli tomu jsi , předpokládám, přišel – následující okrajové poznámky ti možná něco osvětlí. A nebo taky ne.

- - - - - - - - - -  - -

Mám rád filmy kolem devadesáti minut, které si - když to na mě přijde - můžu pustit tři za večer.

Lepší je vyčerpat téma, než natahovanými konci a zbytečnými podzápletkami mě. To ale neznamená, že si neužiju tříhodinový opus o padesáti záběrech.

Nemám rád, když je vizuál filmu na úkor story. Raději klasické záběrování, pokrývající scénu třemi pečlivě komponovanými záběry, než drť. Drť stárne rychleji než klasika.

Dokoukávám i filmy, co mě nebaví. Nepřetáčím. I u největší sračky se snažím pochopit, proč nefunguje. Z kina jsem odešel jen jednou. A to ještě kvůli tomu, že jsem si špatně spočítal odjezd autobusu a těsně před finále mi to došlo. Takže dodnes nevím, jak dopadl Portrét dámy. My bad.

Jen minimum filmů podle mě vyžaduje velké plátno. Největší zážitek z Vetřelce jsem měl na pravěké černobílé kisně. V barvě už to nikdy nebyla ta pravá gotika.

Když už se v kině náhodou potkáme, nechejte si své rádoby vtipné komentáře a telefonování na závěrečné titulky. Kdykoliv předtím startuju a jsem hodně nepříjemnej. Ten 50x předražený popcorn si klidně chroupejte.

Je mi úplně jedno, kdy, kde, s kým a jak film vidím. Moje hodnocení to nijak neovlivní. Nestává se mi, že by mi nějaký film "nesedl do nálady".

Po těch letech “u filmu” mi už stačí vidět i jen náznak snahy a talentu. Příběh může být předvídatelný, ale potřebuju být vtažen do jeho světa.

Chci být vtažen i do světa filmů, které jsou záměrně postaveny na distanci. Když už nic jiného, musí mít film aspoň atmosféru, zajímavou vizi nebo ideu, byť vachrlatě realizovanou. To pak odpustím mnohé.

V zásadě je mi jedno, jestli ve filmu vybuchují mozky nebo se u stolu řeší duchamorné dilema skandinávského typu. Braindead a Strom života jsou pro mě (každý ve svém “žánru”) stejně dobré filmy...

Oceňuju, když hrdinové filmu pro něco hoří, jsou vyhranění, neskladní a projevují se fyzicky. Mám čím dál raději neučesané filmy, které jdou proti srsti a škrábou. Asi se shodneme na tom, že takové byly filmy naposledy v 70. letech. Čest výjímkám. All time favourite rebel: Jack Nicholson.

Pokud jste rukodělný filmař a fanda typu Garreth Edwards, máte u mě předplaceno.

Když filmová soulož, tak se vším všudy nebo vůbec. Proč hrdinka souloží v podprsence a ráno se po promilované noci cudně zakrývá peřinou? Když jednou za čas uvidíme bobra, proč ne i ptáka? Stejně mě štve načančanost typu “Miláčku, napřed musíme rozežnout osm balení svíček po dvaceti a krb a hned pak na to vlítnem”. Jasně.

Nejraději mám sci-fi a komedie – v tomhle jsem typický eskapista. Směju se i tam, kde jiní nechápou (např. má lovely žena). Užiju si všechno od Monty Pythonů přes Simpsonovy, smithovky, apatowovky, sandlerovky. stillerovky, ferrelovky, Conchordy až k weirdo filmům Jareda Hesse. Bijte si mě za to a mučte chlebovou polévkou.

U hororů nesnáším, když závěrečný twist/obraz naznačí, že nebezpečí rozhodně není zažehnáno.  Už je to kolovrátkově nudné. V poslední době je jich nějak podezřele moc.

Nemám rád filmy s rozbředlými a na svůj věk nedospělými hrdiny a la 500 dní se Summer či Cedulky. To je taky důvod, proč segment bijáků pro teenagery naprosto vypouštím. Rozumím jim ještě méně než asijským filmům. Neplatí pro filmy typu Superbad či Kick Ass.

S narozením syna Jáchyma se mi čím dál víc příčí příběhy libující si v samoúčelné temnotě, zbytečném násilí a nihilizmu. Byť cool natočené. Náš svět je takový, jak ho vidíme a jak o něm smýšlíme.

Last but not least: uspokojit mé vnitřní filmové dítě je mnohem jednodušší, než se zdá. Stačí natočit dobrý film.

- - - - - - - - - - - - - -

Iniciační filmové zážitky z dětství (viděné v kině):

E.T. Mimozemšťan, Indiana Jones a Dobyvatelé ztracené archy, Nekonečný příběh, Tex a Pán temnot, Zrada a pomsta

Iniciační filmy v pubertě:

První kapesné (- 50Kčs) jsem na začátku 90. let utratil za lístky na filmy Moucha a Ponorka. Přece bych je nedal za Kanárskou spojku...

Zásadní filmové zážitky na prahu dospělosti:

Tenká červená linie, Matrix

- - - - - - - - - - - - -

Kromě filmu mě baví matte-paintings. Momentálně celé noci sedím nad generátorem 3D krajin Vue, který se asi nejvíc proslavil Avatarem, Kung-Fu Pandou, Terminátor: Salvation a v poslední době Válkou bohů. Na filmy koukám hlavně tehdy, když se mi to renderuje.

...