Rozloučení se včerejškem
-
Abschied von gestern - (Anita G.)
Komedie
Západní Německo, 1966, 88 min
Režie:
Alexander KlugeHrají:
Alexandra KlugeKomentáře uživatelů k filmu (8)
-
Houdini
Zlatý Lev - výběr(10.1.2006)
-
Bluntman
(NNF) Již u Klugeho celovečerního debutu ROZLOUČENÍ SE VČEREJŠKEM se projevuje to, co je pro jeho následující tvorbu charakteristické: ženská hlavní hrdinka, která se potýká s genderovými nerovnostmi, ve formálně experimentálním snímku, který vychází z estetiky nových vln (především té francouzské). Brechtovská estetika, která je zde užita a která má podobu velice lakonických mezititulků, sporadického, ale ironického komentáře a promluv do kamery či animované vsuvky, má mít ten následek, že se nemáme identifikovat s ženskou protagonistkou, již zde ztvárňuje Klugeho sestra Alexandra, a raději se máme zamyslet nad prezentovaným. Titulní Anita G. je nedostatečně motivovanou postavou, která nemá život ve vlastních rukách, protože je řízena vyšší mocí, např. mezititulky udávají její vnitřní směřování ("chce se polepšit", "chtěla by začít nový život"). Forma je ale napojena na ni, a tak pro ni můžeme mít pochopení: její život se zacyklil, aniž by měl konkrétní cíl, čemuž odpovídá jak vyprávění (ubytování - vyhazov, práce/škola - vyhazov, resp. odchod), tak i styl (neustálé navrácení hudebního motivu, který je ubíjející). Víme, že pro ní studium na vysoké škole není, protože při příchodu do knihovny je zahlcena množstvím informací (rychlé jízdy a tomu odpovídající střih), i když by si ráda přilepšila, aby měla na drahé oblečení (zkoušení si oblečku je inscenováno v dlouhých a promyšlených, opojných jízdách), protože práce ji nepřináší žádnou potěchu (zkoušení pracovního obleku naopak velice krátké). Její rozprava s profesorem na univerzitě poté naznačuje, že vyprávění o židovce, která si chtěla po válce přilepšit, když za ní nemohla studovat, není příběhem mravů, ale sociologickým portrétem.(2.1.2011)
-
bassator
RIVER FILM FEST - Festival nad řekou 2009 - WORLD OF JOSEF K. - Svět josefa K. - 50%(8.8.2009)
-
Francik
Kdyby film vznikl o nějaký ten rok dřív, mohl by bít brán, jako manifest k novým vlnám.(22.1.2008)
-
asLoeReed
Film-názor, film-konstrukce, film-neposeda, ve kterém Kluge využil snad všechny možnosti, jak "příběh" rozbít (mezititulky, nekontinuální střih, komentování dění na scéně, hravost ve zvukové stopě; chytré a formované tak, aby celek evokoval snad proud vědomí hlavní hrdinky).(5.10.2010)
-
Bajda
Rozloučení se včerejškem sice způsobem narace i stylem kopíruje francouzskou novou vlnu, ale jeho téma je výhradně německé. Škoda jenom, že na mě tahle formální podobnost působila spíš jako kopírování, než jako zajímavý přístup.(7.3.2011)
-
janisska
Experimentální. Fragmentární (celý film se drobí do úsečných - a useknutých - scén; ty se drobí do osekaných obrazů; zvuk se ztrácí v nečekaných zámlkách a tichu).// Anita se neustále s něčím loučí - nedokáže nikde najít své místo, ač se kdekoliv zdánlivě dokáže přizpůsobit - mluvit tím správným jazykem (či mlčet). Chce se polepšit. Myslí si, že přijde zázrak. Ale něco nefunguje. Dobro není to, "co nám dělá dobře". A rozloučení s minulostí ani naděje v budoucnost asi uspokojivě neustavují přítomnost, zdá se.// Nic o Anitě vlastně nevíme a nic o ní nemůžeme usoudit (to, co se dozvíme, se ukáže jako "irelevantní"). Je to taková žena bez vlastností. Nakonec ji můžeme brát jen jako jistý lakmusový papírek.(29.5.2011)
-
Renesco
Film sleduje logiku bezcílného a nikdy nekončícího rozlučování se se včerejškem, monotematicky ubíjejícího životního stylu stálé změny prostředí a zaměstnání v zatuchlém světě bezvýznamných autorit a šedivých úředníků. Kromě bezvýchodné konfrontace se starým řádem dopřává Kluge své hrdince i absurdní genderové ponížení - oproti vznešeným mužským vzdělancům, vzdělavatelům a milovníkům vážné hudby ji staví do pozice nevzdělané, nekompetentní, dokonce primitivní bytosti, jíž je třeba učit banality a umlčovat v těžších pasážích hudební interpretace, a jejíž intelekt není schopen ani reprodukce věty, kterou slyšela před pěti vteřinami. Formální systém, loučící se s „papaskinem“, pracuje především se zcizovacími efekty, nutícími diváka uvědomit si nekonvenční styl.(8.6.2011)
