Luk

Od Jar, leto, jeseň... mi Ki-duk Kim a jeho novoobjavený poetický štýl rozprávania odbremenený od záťaže násilia a šokujúcich scén čím ďalej viac imponuje. Aj keď mierne náznaky tej zabudnutej filmárskej minulosti aj tu nájdeme. Podobne ako v Island, Jar, leto... aj tu prostredie tvorí voda a na nej sa odohrávajúce životy ľudí, ktorých životný príbeh sa stane zase raz nástrojom vyrozprávania veľkých myšlienok v minimalistickom formáte. Na každom kroku symboli navádzajúce vás na cestu záverečnej katarzie, pri ktorej mi vadila len jediná vec a to scéna, ktorú som nielenže nepochopil jej zaradenie ale narušila celú atmosféru snímky. Najmä postavy starca a jeho mladučkej spolupútničky sú výborne zahrané-odžité a to napriek tomu, že ide o vysoko háklivú tému a pre nezasvetených a prvoplánovo na film nazerajúcich to môže vyznieť možno ešte viac ako kontroverzne. Celkovo ale nejde vôbec o sklamanie ba naopak napriek nevrelým reakciám väčšiny kritík o obdivuhodné dielo, ktoré len v konkurencii iných Dukových pozdnejších filmoch zaostáva. (05.02.2007)

Na Kima docela slabota, ale přesně v jeho stylu. Slizkej stařík si dělá zálusk na mladou kočičku a žárlí na její možné nápadníky. Ve zbytku filmu hraje dost nepřesvědčivě na luk a také nás poučí o tom, že lidskou hlavu, omotanou lanem, síla několikatunového člunu od těla neodtrhne. Zajímavé... Já čekal něco ve stylu praku a následného krmení ryb. (04.02.2012)

Třeskutá zábavnost první třetiny filmu spočívá v tom, že nevíme jestli bude dědula hrát na tětivu, nebo jestli se bude jeho sedmnáctiletá nevěsta houpat na houpačce… nebo jestli ti dva náhodou nebudou zase dlouze a beze slov koukat do moře… Další třetina filmu už naštěstí nese určité stopy děje a závěrečná část snad má i nějaké to vyprávění. Přes tu neskutečnou rozcamranost a hraní si na „poetiku“, přes úvodní neschopnost cokoli sdělit…mi Luk nakonec nepřišel jako úplně špatné koukání do prázdna. Dokonce si troufnu tvrdit, že je mi celý film o jeden sloní a dva žabí kotrmelce sympatičtější než Kimova předchozí Trojka železo. Hlavní postavy opět ani nehlesnou, ovšem tentokrát jsou alespoň patrné jejich motivace a důvody jednání. Ke štěstí mi stačí málo a tentokrát jsem měl radost, že svou chabou inteligencí dokážu alespoň zhruba zachytit p-r-o-č se na plátně děje, co se děje (což mi u například u 3-iron soustavně unikalo). Když k tomu ještě připočtu celkem povedený „symbolický“ konec, nacházíme se někde mezi třemi a čtyřmi bodíky. A protože mám zrovna celkem dobrou náladu, venku svítí sluníčko a cítím touhu podpořit umění, dávám čtyři. To bude mít Kim Ki-Duk v té jejich dálné Koreji jistě radost! (27.09.2009)

Neviditelný dědek sice tutově musí být úžasný sexuální partner, ale jinak je v Luku příliš moc efektních vykradaček z Kim-seonsaengnimovy předchozí tvorby. Neustále opakování jediného, byť sebekrásnějšího, hudebního motivu taky leze krkem, obzvlášť, když dědek šmrdlá smyčcem jak se mu zlíbí, což znamená synchronizaci s hudbou asi jako u videí v korejských noraebang (karaoke) boxech. ;) Ale že by byl film prázdný... zas tak zle snad není... :) (11.07.2006)

poetický film, který mě i přes pomalé tempo na hodinu a půl nadobro připoutal k obrazovce. Jak žárlivý stařec tak mladičká chovanka mají úžasné herecké představitele, kteří snímek táhnou za doprovodu čarokrásné hudby a kteří, ačkoliv za celý film ani jednou nepromluví, dokonale ztvárňují jakékoliv pohnutky i pocity postav. (20.10.2008)