Jehla

Brilantně natočená generační žánrovka! Nejzajímavější jsou samosebou reálie – od ošoupaných a nesmírně fotogenických lokací, přes ty tváře z nicoty středoasijského socialismu až po neexistující Aral a s ním peklo přesahující významem zvolený žánr. K tomu připočtu animace a vynikající zvukovou stopu a jsem téměř u pěti hvězd. A ano, Coj je tu kazašský Dean anebo Belmondo a k tomu Bruce Lee. Slyšet aspoň jednou v životě Když mne stará matka zpívat učívala v podání balalajkového souboru s ženským sborem a saxofonovým sólem stojí samo o sobě za to. (17.01.2023)

Sovietsky pokus o "ameriku". Zobrazenie drogujúcej mládeže bola asi pre východný blog šokujúce a asi aj odvážne, ale na samotný film je to málo. Príbeh je chaotický a málo nosný a je v ňom iba málo prvkov, ktoré naozaj zaujmú. Väčšinou je to nuda, pritom stopáž ani nie je dlhá. Uspávalo ma to. Jedným zo zdarilých prvkov je fajnová 80-ková hudba - asi hlavného predsatviteľa Coja, o ktorom som ale doteraz jakživ nepočul. Druhým (vtipné) akčné súboje v štýle Bruca Lee, ktoré pobavili. (26.02.2020)

Příběh filmu Igla nás zavede do jednoho města v Kazachstánu, kde žije mladík jménem Moro (Viktor Tsoy). Ten se potýká s běžnými i neběžnými problémy své doby i věku. Zbyde mu dost energie, elánu a rebelského vnímání než dojde na konec své cesty? Film je obdařen výbornou hudbou, která přesně zapadá z hlediska střihu a ke všemu ještě dává nám vhled do kazašské populání hudby té doby. (14.10.2015)

Kde Assa končí, tam Jehla pokračuje, takže já sama sebe ocituju: >> Když Viktor Coj odejde z kádrového pohovoru, aby před tisícihlavým davem, (symbolizujícím celý národ), zpíval: "Chceme změnu!", člověk jako by slyšel otáčení koleček Gorbačovy perestrojky.<< V Jehle jde postava Mora ještě dál - buzerující průvodčí mladík v černé s přehledem uzemní vztyčeným prostředníčkem, přepere jakoukoliv přesilu, vytáhne svou holku ze závislosti na morfiu a vůbec marně přemýšlím, jestli se někdy ve východním bloku zrodila víc kůl postava (možná se přibližuje rovněž na archetypu rockera postavený Maciek z Popelu a demántu)... Jehla je zkrátka divočejší, více čerpá z punkové estetiky a podvratnosti, stojí a padá s Viktrorem Cojem, neuvěřitelně populárním frontmanem skupiny Kino. Jen se nemůžu zbavit pocitu, že ona v komentářích citovaná postmoderna a formální progresivnost je vlastně spíš neumětelství a nedostatečná řemeslná zručnost Rašida Nugmanova, vlajkového představitele právě zrodivší se kazašské nové vlny... Čtyry hvězdy za Coje, hudbu Kina, za to, že rocker je klaďas a slušňáci v tesilkách zlosynové. Ten kult plně chápu, ale na prvním místě pro mě zůstane Solovjova krymská lyrika. (22.01.2014)

Viktor Coj byl svého času pojem. Nebála bych se ho nazvat sovětským Jamesem Deanem, a to nejenom tím, že je pojí stejný smutný osud, kdy oba zemřeli při autonehodě. Po shlédnutí filmu Igla mi je docela jasné, že Coj musel být skutečným hrdinou tehdejší socialistické mládeže. Co se týče samotného filmu, myslím, že v něm nejde ani o samotný příběh (ostatně ten je docela banální – mladík ve snaze zachránit svou přítelkyni se zaplete s drogovými překupníky), jako o formu, jakou je podán. Jedná se o jakousi obrazovou a zvukovou koláž. Dialogy, které jsou zde vcelku úsporné, střídají texty vytržené z jiných relací a filmů. Do toho všeho zní hudba, kterou složil sám Coj. I když je Igla podána vcelku nekonvenčně, pořád je to příjemná a zpestřující podívaná. (22.03.2011)