Nová země

Jan Troell jde na věc zcela odlišně, než Ingmar Bergman, spjatý s dvojicí Sydow- Ullmann ještě častěji. Zatímco magik Bergman pojil v jejich příběhy, a to nejen ty z ostrovní "trilogie", podobenství či psychologii ne zcela normální lidské duše, zejména té skryté v mužském hrdinovi, Troell si bohatě vystačí s vyprávěním osudu chudých vyděděnců s touhou po lepším. Karl-Oskar a Kristina jsou absolutně obyčejní lidé, jejichž zbožnost je krášlí jako bytosti, přestože jim místy zákonitě ubírá na samostatném uvažování. Pokud je však někdo takto slušný, je to vlastně velmi neobyčejné, a člověk pociťuje soustrast s tím, že hrdiny nekosí nic ojedinělého, tragického, nýbrž obvyklá daň nemocí a sešlosti věkem urychlená každodenní dřinou, která je jen pokračováním té vyčerpávající zaoceánské cesty. A i když se hospodaření časem začne dařit, stejně jako se jim v hlavách uchytí svobodné cítění, osud dopadne stejně tak neomaleně a Karl-Oskarovi umírá bratr a po něm i Kristina. A právě z té samozřejmosti plyne smutek, jak je to naprosto přirozené, a není se na koho zlobit, když i přes svou morálku, bohabojnost, dřinu, a lásku ona smrt blízkých prostě přijde. Troell vyprávěl osudy chudých pologramotných lidí pokoušejících se o svůj statek, nemohl je tudíž zásobit dialogy Bergmanovského střihu. Dokázal však svou přísně střídmou a upřímnou popisností jejich osudů udržet po šest hodin zájem a soustrast divákovu. 80% (25.12.2016)

Podobne dejovo jednoduché ako prvá časť a tiež rovnako silné a osudové. Aj v tejto časti sa dbalo na fantastické vykreslenie dobovej atmosféry, dennodennej lopoty a ťažkého zháňania obživy, niekedy i nebezpečného. Často tu rodina Karl-Oskara musela držať pokope viac ako kedykoľvek predtým, pritom sa tu nezabudlo ani na nostalgiu a lásku k domovine reprezentovanej predovšetkým Karl-Oskarovou manželkou Kristínou. To všetko spolu vytvára ucelený obraz každodennej dusivej neistoty prežitia. Jediná vec, ktorá tu trocha uberá na kvalite je dejová linka s Robertom, Karl-Oskarovým bratom o jeho ceste za zlatom do Kalifornie. Mohla byť trocha lepšie a zaujímavejšie spracovaná. Pridal by som aj dialógy. Ale aj tak, veľká spokojnosť a silný nadpriemer. Tento príbeh rozhodne stojí za prečítanie aj v knižnej podobe. 85/100 (06.09.2016)

Utahanější než Vystěhovalci, určitě se dala klidně půlhodina vystříhat tak, že by to prospělo. Nebo spíš nahradit jiným obsahem. Protože mi celkově připadá, že Nová země je proti Vystěhovalcům mnohem víc tezovitě ilustrační a mnohem méně konkrétní a osobní. Hodně zásadního tu i při té stopáži vyvane do prázdna, především budování komunity i vývoj rodiny. Mizí úplně vztahy s dětmi i mezi dětmi, vyvane posun vztahu k životu, k místu pro život i vztahu mezi oběma partnery, vytratí se přátelství s Ulrikou, se zbytkem komunity, vztah k městu, k Americe, vlastně skoro úplně všechno zůstává nedořečené, opuštěné bez významu, krom měnícího se vztahu k práci s přibývajícím hmotným izolovaným pohodlím domu... Celkově mnohem horší dojem než z prvního filmu. *~ (05.09.2023)

Když jsem napsal na podzim 2020 po zážitku z Vystěhovalců, že jsem plný očekávání nad volným pokračováním, nemyslel jsem si, že mi bude trvat přes dva roky, než se na Novou zem podívám. Ale velké dlouhé filmy si žádají speciální chvíli a rozpoložení, které u mě teď přesně padlo. S prvními záběry jsem se hned vrátil do atmosféry a příběhu postav, které se ocitly za oceánem se zhroucenou iluzí v bídných podmínkách pro přistěhovalce, jejichž místy zdánlivě pohodlný život ohrožují i místní divocí indiáni a nejde o jediný konflikt v konfrontaci švédské vesnické rodiny s odlišnou kulturou. Když pominu, jak mě první hodinu trochu zaskočilo, kolik různých motivů a dějových linek se tu v tak pomalém poetickém tempu načrtávalo, tak si mě tato velkolepá rodinná historická sága v režii Jana Troella hodně získala a velmi zajímavou byla i samostatná dobrodružná linka mladšího bratra Roberta s vítězstvím i prohrou na cestě za Eldorádem... Pokud jde o formu, tak to, co zde předvádí Jan Troell s kamerou a střihem jako režisér v některých scénách, zejména během hraničních situací, coby nečekaně divoký audiovizuální kontrast k dlouhým poetickým scénám (ať už hon a obrana v zasněženém lese, dlouhé putování pouští na pokraji vyčerpání nebo záchrana s pitím špinavé vody X spatření koster padlých poutníků), bych se nebál vnímat jako přímo ikonickou ukázku mistrovského a nápaditého filmařského umění. Velmi spokojen jsem byl i díky švédské herecké elitě, jíž vévodí herecký génius Max von Sydow – fascinovalo mě ho sledovat v roli otce rodiny Karla-Oskara v snad každém záběru. Když to vše shrnu trošku provokativně, Nová země byla tak skvělá, že jsem si za celé tři a půl hodiny vůbec neuvědomil, že je to (prý) western... :o) [90%] (05.02.2023)

Platí totéž co pro Vystěhovalce. Zajímavý "dokument" o těžké době ale nemožně zastaralé vyjadřovací prostředky. Zajímalo mne, jak se lidé absolutně bez ničeho dokáží dopracovat k vlastním hospodářským zvířatům-a to jsem se nedozvěděla. Taky mne zajímalo, zda Carl-Oscar a Kristina neznali antikoncepční metodu přerušovaného styku, nebo zda ji nemohli aplikovat z náboženských důvodů-a to jsem se také nedozvěděla. (10.01.2013)