Welkeom tu Dongmakgol

Je to dosť dobrá vojnová dráma s komediálnymi prvkami. Má celkom dobrý príbeh odohrávajúci sa behom Kórejskej vojny, kedy sa pár vojakov zo severnej a aj južnej strany z rôznych dôvodov oddelia od svojich a cesty ich dovedú až k jednej neznámej horskej dedinke, kde všetci žijú v mieri a harmónii a tak aj vojaci si napriek počiatočnej nevraživosti k sebe nájdu cestu. A keďže americká armáda kvôli nezvestnému pilotovi chystá vojenskú akciu, musia sa obe strany spojiť, aby dedinku ochránili. Spracovanie je na tom dobre, ešte prvá polovica nie je až tak dejovo výnimočná, ale dá sa dobre zoznámiť so všetkými dôležitými postavami, ktoré majú dostatok priestoru a celý čas cítiť takú príjemnú mierumilovnú atmosféru, no všetko sa zmení v polovici originálnou a skvelou scénou s diviakom, ktorá sa po všetkých stránkach nadmieru vydarila, potom sa už aj k postavám sa dá vytvoriť ten pravý vzťah, pribudne dôležitý prvok deja, chystaný americký útok a už je to až do konca výborný filmový zážitok. Spokojný som aj s humorom, tento film sa nezameriava na nejaké výrazne vtipné scény, ktoré majú vyvolávať smiech, ale je tak jemne dávkovaný, že takmer celý čas udrží menší úsmev na tvári. Dobre je na tom aj akcia, až tak moc jej tu samozrejme nie je, ale úvodná akcia alebo hlavne nočný vpád do dediny sú dosť zaujímavé a veľmi dobrá je aj záverečná obrana proti letectvu. Herecké obsadenie je perfektné, ako vždy výborný Sin Ha - gyun, o nič nezaostáva ani Jeong Jae-yeong, ale najväčšiu pozornosť si aj tak nepochybne získa dokonalá Kang Hye-jeong, ktorá je ozdobou takmer celého filmu. Réžia je perfektná a o to viac ma prekvapuje, že Park Hye-jeong už takmer nič iné nenatočil a nadmieru som spokojný aj s technickou stránkou. Welcome to Dongmakgol je jeden z najzaujímavejších protivojnových filmov, aké som kedy videl. 78% (13.04.2012)

„Musíš je dobře nasytit“ Valná část jihokorejské filmové produkce řeší stále aktuální rozdělení Koreje. Buďto metaforickou oklikou (Mutant, Siworae), nebo přímo a naturalisticky (Pouta války). Mezi tyto dvě skupiny se vklínil Dongmakgol, v němž válečný konflikt slouží chvíli jako popředí, chvíli jako pozadí nadčasového příběhu o dělení nedělitelného. Mísí srdceryvnou tragédii s nevulgárně fekální komedií. Mísí scény přenádherně poetické (nebeské finále), komicky komiksové (zdolávání divočáka) a rvavě realistické (hned úvodní přepadení), jež nás vracejí zpátky na zem. Nejvíce jsem si užíval první setkání. Civilizací neposkvrnění vesničané přitom, až na dívku –jakési ztělesnění platónské ideje nevinnosti – nejsou naivní, pouze žijí v ideálním světě, kde nic jako válka dosud neexistovalo. Její empirické poznání s sebou nese podstatně menší šok, než by se dalo čekat. V daném okamžiku totiž film již poněkolikáté mění žánr a věrohodné „zažití“ prožitého musí ustoupit heroickému eposu. Bránění holého kopce je pojato takřka jako bitva o Británii a nebýt ohromného humanismu filmu, majoritní význam záchrany pár životů by takto nevynikl. Podobným způsobem uměl dělat z malých příběhů velké Akira Kurosawa. Za viditelnou inspirací jeho Sedmi samuraji můžeme vidět také snahu o smíření s Japonskem, jiným „hodným“ nepřítelem. Drtivému pacifistickému poselství zčásti neodpovídá vykreslení Američanů, agresivních sadistů, jejichž lepší stránku ovšem reprezentuje Smith a zároveň to je právě americký vynález (popcorn), který obě skupiny vojáků v nepopsatelně úžasné scéně přiměje složit zbraně. Stejnou radost později skýtá hraní amerického fotbalu. A radost ze všech největší? Sledování Welcome to Dongmakgol, filmu, který navrátil život mé víře v jihokorejskou kinematografii. Zajímavé komentáře: May, Marius, RAiken, Martyr (19.12.2009)

Protiválečný film, který ve své snaze používá nejrůznější klišé, ale natolik inovativně, že to vůbec nevadí. Samozřejmě je celý film tak trochu idealistický, je to velmi působivá metafora, kterou není třeba brát doslova. Občas mě trochu zamrzelo, jak moc doslovný film je, ale to také není možné brát jako nijak velkou výtku. Problém nastal až když se na scéně objevili Američané...Z cca 18 parašutistů přežilo 5? A šli zachránit jediného člověka?! Copak je zapotřebí opakovat největší chybu filmu Zachraňte vojína Ryana?... To bylo prostě podivné a jak jsem si celou první polovinu byl jistej 5*****, tak v tuto chvíli už jsem to viděl jen na 4. Největší zvrat ale nastal na konci, kterej jakoby veškerý předešlý děj zapomněl...dál to rozepisovat nebudu, protože tu nechci nic prozrazovat, jen prostě řeknu, že mě to neuvěřitelně zklamalo. Ne to, co se stalo, ale jakým způsobem k tomu došlo. To asi scenáristu postihla dočasná demence nebo na chvíli zaskočila cvičená opice..? 3*** tomu nedám jen proto, že až na ten konec to bylo vážně dobrý. (07.04.2009)

Když jsem poprvé viděl plakát, řikal jsem si, že půjde o nějakou romantiku, kdy si holka vybírá mezi Jihokorejským a Severokorejským vojákem. Avšak Po shlédnutí tohoto filmu jsem byl velmi mile překvapen. Jak vše dokonale hrálo, ať už se jednalo o příběh, efekty, barvy (barevnost okolí se mi moc líbila a nějak to zlehčovalo ten žánr válečný) či další věci, vše mělo svůj řád, který tento film vyzdvihl k nejlepším shlédnutým filmům, které jsem měl tu čest vidět. Příběh o normálních vojácích, kteří se stanou hrdiny, alespoň ve svých srdcích, o přátelství, které se může vyvinout v jakékoliv době a za jakýchkoliv okolností a hlavně nevědomost, proč vlastně lidé válčí s lidmi a dokonce i s vlastním národem a jak to vlastně vůbec začalo. Ani si nedokážu vybavit nějaký film, s kterým bych to mohl srovnat. Krásný film s krásným, ale smutným koncem. 95% (27.01.2010)

Tradične veľmi kvalitná kórejská kinematografia prináša zaujímavý i keď trošku nereálny príbeh /fakt dosť ťažko uveriť, že taká dedinka existuje/ dvoch skupín nepriateľských vojakov, ktorí sa stretnú hlboko v horách, v bohom zabudnutej dedinke. Vzájomná nevraživosť a ochota pozabíjať sa navzájom postupne slabne a začínajú si uvedomovať, že bez uniforiem majú toho veľa spoločného. Scéna opekania a ochutnávky divej svine je jednou z tých lepších a potvrdzuje staré známe - jedlo zbližuje. Film má ale aj slabé miesto a tou je rozvláčnosť. Práve spoločné zabitie spomínanej divej svine je naťahované na môj vkus až na hranicu únosnosti. Inak sa filmu ťažko dá niečo vyčítať, je originálny i nápaditý. Také lietajúce pukance po hodenom granáte je niečo čo som ešte nevidel. Kórejci všeobecne majú strašne kvalitné filmy a kedykoľvek ich v pohode uprednostním pred hociktorým holywoodskym blockbusterom, len keby boli dostupnejšie. 80%. (22.07.2011)