Welkeom tu Dongmakgol

Jak už napsal Divočák, tohle je hodně přesvědčivý protiválečný film. Žánrově velice pestrý - válečný film, který se chvíli tváří jako komedie a jindy zase jako nejvážnější drama. Právě díky tomuto kontrastu je tolik působivý. Svým způsobem mi hodně připomíná nějakou novodobou pohádku, jak se shodou náhod potkají dvě znesvářené strany a pak se začnou mít rády... Ale tohle vše může být skutečné, příběh skvěle ukazuje, že i největší nepřátelé spolu dokážou bezproblémově vycházet a válčení je malicherné. Nicméně čekal jsem jiný konec. (01.02.2009)

,,TO JE NAŠE VESNICE DONGMAKGOL. ZDE ŽIJEME BEZSTAROSTNĚ, JAKO DĚTI“...../// Stěží chápou, jaké se na světě dějí věci a musí se u nich stát něco dobrého, když se zde sešlo tolik ,,přátel“ z údolí hory. Takovýhle setkání funguje za každý války. Pravda je, že nevím, kde jinde by lidé byli tak naivní (prostoduší – v dobrým smyslu..). Občas vtipný okamžik, pak zase dramatický a největší napětí pramení z toho, že jeden neví, jak to všechno americká armáda ukončí. Film plný zajímavých momentů směřuje k tragédii a mě vadí, že je to ZASE zbytečně natahovaný. Zvláštní (proti)válečný film, který po ,,korejsku“ praví: AŤ JSTE ODKUDKOLIV, ZŮSTAŇTE LIDMI. Pod to se podepíšu, ale ty bělásci v zimě? Poetika ve válečným filmu? Jinej kraj... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím jak se zbavit kanců, co mi rejou pole. 2.) Chtěl bych strávit chvilku v poli se dvěma seroucíma Korejcema. 3.) Zjistím, kdy v Dongmakgol viděli největší ohňostroj. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ *** (23.03.2011)

Welkeom tu Dongmakgol je v každé chvíli takový, jaký zrovna chce/má být - je drastický, když přijdou ke slovu válečné scény; je neuvěřitelně praštěný, když ukazuje střet prchajících vojáků několika různých národů s civilizací nepolíbenými vesničany; je bezelstně obětavý a dojemný, když vojáci nejsou vojáky a chtějí chránit kamarády a nové ideály. Celá ta vážnost i nevážnost v jednom celku je geniální - ona totiž funguje. Přemýšlím, jestli by podobný film dokázala natočit jiná ruka, než ta korejská. Asi ne. Ostatně, kde jinde uvidíte natolik absurdní scénu, jako je ta, v níž tlupa asiatů s vytřeštěnými výrazy loví ve zpomalených záběrech divoké prase bezmála stylem Tygr a drak? A true hero ending strčí do kapsy všechny ty rádoby hrdinský marvelovky... (30.01.2012)

Dongmakgol je pohodová a přátelská vesnička, kam jednoho dne nečekaně vtrhne „civilizace“ v podobě několika vojáků obou válčících stran a aby toho nebylo málo ještě jim tam spadne z nebe jeden Američan. Takže ideologicky znepřátelená skupinka hostů na sebe míří a domácí, uprostřed nich, si zatím bezstarostně řeší své problémy. Naštěstí, když spolu lidé tráví spoustu času (navíc v tak příjemné atmosféře) většinou si na sebe „zvyknou“. A tak postupně vznikají mile absurdní situace, kdy např.u ohně sedí a společně hodují zástupci 3 uniforem, až po vypjaté okamžiky vzájemné úcty a opravdového přátelství. A přestože začátek na mě zrovna dojem pohodového filmu neudělal a závěr mě rozesmutnil, jeho nádherná a laskavá atmosféra ve mně zůstane (doufám) nadlouho. (16.01.2006)

Zasazením (Korejská válka) a především tématem (satyra na nesmyslnost války) dosti podobné M*A*S*H*i. Komičnost, absurdum ale i smrt jsou těmi prvky, kterými režisér Korejskou válku hanobí z pohledů všech válčících stran. Do jisté míry je Dongmakgol dílo poetické pohrávající si s množstvím krásně barevných a zpomalených scén. V paměti utkví minimálně vtipně-animované zpracování lovu kance a závěrečné bombardování protileteckého hnízda. K hudbě: opravdu úžasná, ale jako už bych ji někde slyšel - a to v Mononoke! - ejhle, hudbu složil stejný skladatel: Joe Hisaishi 8/10 (24.07.2010)