Adamova jablka

Mám radost z každého nácka, který umí upéct jablečný koláč. A když je to pod přísným dozorem pozitivïtou postiženého kazatele, tak to může mít grády. A ono je to má. I když to komedie zase tak moc není, tak mne upřímně rozesmály Khalidovy střelecké výstupy i cynismus doktora a co se týká vystřelení nádoru kulkou z hlavy, tak to si ještě budu muset rozmyslet. (12.04.2013)

Farár žijúci v presvedčení že všetko v živote je výzva samotného Satana, uchyľuje na svojom opátstve indivíduá práve prepustené z väzenia ako sú chľastajúci kleptoman, terorista prepadávajúci okolité benzínky Statoil a najnovšie medzi nich prichádza neonacista so zarámovaným obrazom Hitlera, ktorý dostane za úlohu upiecť jablkový koláč, což je mu zo začiatku úplne šum a fuk ale... Tak toto už malo bližšie k Blikajúcim svetlám, hlavne absurdným príbehom vymykajúcim sa akémukoľvek klišé, opäť založeným na konfrontácii úplne odlišných charakterov a že i upečenie takého jablkového koláča nie je jednoduchá záležitosť keď to proste vyššie sily nechcú, vás spoľahlivo presvedčí táto bezchybná zostava s príbehom ktorý chytí za srdce. (11.05.2008)

Očividne je zbytočné opisovať dokonalosť deja, myšlienky a spracovania príbehu, to jednoducho treba vidieť. Podobný nápad sa môže zrodiť len raz a som rád, že film nevznikol pod hollywoodskym, alebo iným komerčným dohľadom. Presne takýto štýl drámy, s nehorázne trpkým, až čiernym humorom ma vie dostať. Jensen si nedáva ani v najmenšom servítku pred ústa, s krutosťou sa nebabre a podáva nám surový príbeh nie pre každého, ktorý však dokáže s človekom pohnúť. A navyše som zistil, že dánčina je veľmi pekne počúvateľný jazyk. 95%. (03.01.2008)

"Zobou jabka, černou duši... krve kapka teče z uší." Pevnost naší víry, ať už jakékoli, třeba i k obrázku milovaného tatínka, starého Ády ("to není on, Hitler měl přece vousy"), nebo slepé víry v obornost psychiatrických posudků ("píšou tady, že jste zlý") se viklá a padá ze zdi, padá spolu s bílou kočkou, černým bubákem z rajského stromu sestřelenou, rozezvučí-li vaše srdce kostelní zvony, Ivanovýma bláznivýma rukama rozhoupané. Ochraňujme ďábla svého, neustále milosrdenstvím těžce zkoušeného, v dušich našich černých a zhýralých, oči před realitou zavírejme a ... modleme se. Jen pomni, člověče Boží, oběma rukama pak uši si přikrývej, aby z nich ni čůrek krve vytékati nezačal. A nikdy se neptej, komu zvoní trauma hrana, Tobě zvoní! Říkám to opravdu nerad, coby praktikující agnostik, ale Anders Thomas Jensen je Bůh! [...můj původní divnokoment z roku 2013, napsaný Adamem, ve finále podivným cherubínem, se nedochoval. Shořel po zásahu bleskem, za divoké bouře při druhém zhlédnutí]. (28.10.2022)

Tak co, Jensene, co potřebuješ pro svůj další film? - Dejte mi kostel s farou, švihlého faráře, který v lidech vidí jen to dobré, nádor, nácka, postižené dítě, vyléčeného alkoholika, který denně vypije asi dva litry "sirupu proti kašli", Pakistánce, který přepadával pumpy, ale teď si do své kukly šetří na nové oblečení, ukecaného doktora, Jóbovu knihu, Hitlera a vystřelenej mozek a já to nějak zplácám - Jensene, bude to mít hlavu a patu? - V hrubých konturách ano, ale bude to spíše takový surreální, absurdní bizár. Ale lidem se to bude líbit a budou se u toho smát... 100% (12.08.2023)