Adamova jablka

Tak nevím, ale přišlo mi, jako by tento film psali dva různí lidé. Realista napsal první, vynikající, vtipnou a zároveň zajímavou polovinu. U této půlky jsem si říkal, že tento film je originální, chytrý a chce něco říct. Už jsem začínal přemýšlet o vysokém hodnocení, když najednou film sklouzne do své druhé poloviny. A tu jako by psal nějaký náboženský fanatik o tom, jak by to MĚLO podle něj na světě fungovat. SPOILER! Nebo si opravdu myslíte, že se člověk úplně od základu změní za nějakých šest týdnů? Že se z člověka, jemuž do jeho karty napsali "zlo" a který vzhlíží k fotce Adolfa Hitlera, stane humanista? Opravdu tohle někdo myslel vážně? Tomu jsem ani na minutu nevěřil. Fakt ne. A právě konec mě dorazil. KONEC SPOILERU! Adam's Apples je dobrý film. Bohužel jen dobrý. Ve své první půlce se mnohokrát přiblížil k pojmům jako "skvělý, chytrý, originální" ale ve své druhé to šlo spíše k "průměrný, nudný a (hlavně) utopický". Škoda, potenciál tam byl… 60 %. (13.02.2012)

Na starozákonním podkladu vytvořil Jensen vrstevnatý příběh, v němž hrají prim na severskou kinematografii vizuálně netypicky zjitřené motivy "velkého druhého" (Boha / skutečnosti / symbolického pořádku... whatever...), ale s nimi ruku v ruce kráčejí zcela typické "nepřímé dialogy". Postavy rozmlouvají, ale smysl jejich promluvy se odvíjí na symbolické rovině, ne v tom, co se říká, ale v jemné interakci náznaků, zámlk a skrytých významů. Postava Madse Mikkelsena, jakkoli obestřena biblickými stigmaty, je v jádru čistě lidská a její poselství, že před skutečností je třeba unikat za cenu milosrdných klamů, změkčuje i občas "trochu příliš" monumentální symboly. Nejde tu totiž o ně, o nějaké nepolapitelné entity a velké ideje, ale o ten hřejivě-mrazivý život vezdejší, ve kterém všechny postavy zakoušejí na vlastní kůži, že každý z nás potřebuje jablečný koláč a přivřené oči, aby se ze zdánlivě kruté absurdity existence stala snesitelná hra. Ať už je Ivan Jobem (či jen zaslepeným človíčkem) a Adam pokoušený Satanem (či jen hlupákem žijícím bludu), Adamova jablka chutnají kysele a přitom se od nich nelze odtrhnout. Je v nich pachuť nadějí, útěků i sladkých návratů. Nijak závratně hluboký, přesto nádherně "pravdivý" film o tom, že nemá žádných trvalých pravd a neotřesitelných jistot. Černá biblická tragikomedie. (19.12.2010)

Fara, na ní zapřísáhlý neonacista, dva nepoučitelní kriminálníci a navrch bláznivý farář, který chce všechny spasit a kvůli psychické poruše si nepřipouští nic špatného na světě. Neobvyklá, velice absurdní veselá neveselá komedie nekomedie. Zkrátka je to úlet, na kterém je asi nejparadoxnější skutečnost, že z celé fary byl nejvíce normální příznivec Hitlera. Na jedno shlédnutí zábava, druhé už se konat určitě nebude. Postava Adama zkrátka nebyla dostatečně charismatická a děj si úplně nezískal mé sympatie... (01.11.2012)

Tak nekompromisný mix som už dávno nevidel. Tak bezprostredné a trefné herecké výstrelky tiež nie. Z kina odchádzať viac než spokojný-nepamätám. Úžasná vizitka dánskeho remesla, ktoré stojí pevne na nohách ako najnovší štadión v Kodani. Prelínanie jednotlivých nálad a pocitov ohromuje a divák nevie či sa má smiať, plakať, zamýšľať alebo sa len tak pozerať a nechápať. Škrtám druhú a poslednú možnosť a ručím Vám zato, že pokiaľ tento nejednoduchý svet beriete s rezervou, tak tento výtvor Vás naplní všetkým potrebným a (ako ja) budete odchádzať nadmieru spokojný. Avšak bezpodminečne musíte mať radi čierne odtiene a veriť v...to, čo chcete. (10.06.2009)

Naprosto absurdní a přitom velmi civilní kombinace všech druhů emocí, který se navíc dokážou protočit i během jediný scény a to není jediný čím mě film uzemnil. Další věc je, že o drtivé většině scén se může přemýšlet a dlouze diskutovat nad jejich interpretací. Poslouchat, koukat, myslet, to je to, co chce tenhle snímek po svým divákovi a za to nabízí lidskost, humor, inteligenci, emoce a to je zatraceně výhodnej byznys nemyslíte ? (18.10.2011)