Extrémní svahy

Ti největší borci jezdí na prknech. Kdo nemá prkno, je looser. Dnešní snowboarďáci jezdí po delších trubkách (a sami jsou větší trubky) než snowboarďáci před dvaceti lety – to je asi tak všechno, co jsem si odnesl z dokumentu Extrémní svahy. Ačkoliv v něm bylo informací podstatně více, forma jejich podání mě odrazovala od jejich akceptování. Parta übercool týpků (a jedna dívka) odjíždí kamsi na Aljašku, kde následně jako ti největší borci sjíždějí ty nejnebezpečnější kopce (fajn, KOPCE), což je prostříháváno dokumentárním matrošem o nejvícübercoolovém sportu na světě. Chápu, že „svůj“ sport si bude každý vychvalovat až do nebes, ale čeho je moc, toho je příliš. Některé věty pronášeli jejich autoři s podobně posvátnou úctou, jako by mluvili o objevení léku proti rakovině. Přitom jde jenom o sport, o prachobyčejný sport! Pokud to skutečně mysleli vážně (a obávám se, že ano), nebál bych se použít označení „parta arogantních machříkům, přesvědčených, že kolem snowboardu se točí celý svět“. Toužil jsem jim, ignoruje vlezlé a neskutečně často opakované „ju nou“, vmést do tváře, že život je také o něčem jiném, nejenom o vyhýbání se obrovským sněžným lavinám za hlasitého výskotu. Je zde dobře patrný úpadek zaznamenaný filmem Legendy Dogtownu – kterak se z nezávislých skejťáků stali závisláci na penězích a slávě. Podnikali by tak nebezpečné sjezdy bez přítomnosti kamer? Ani náhodou. Po technické stránce jsou Extrémní svahy na špičkové úrovni, to jim nelze upřít a při mnohých jízdách jsem ani nedutal. Jenže těch jízd bylo skutečně mnoho, navíc prokládaných materiálem, který jsem – coby vrcholový nesportovec – neshledával nikterak přínosným. Kdyby alespoň ukázali pár pěkných držkopádů – mohla by to být docela bžunda. Lidé, jež na prknech jezdí, budou z Extrémních svahů nepochybně nadšeni, nabízí jim přesně to, co chtějí vidět, způsobem, jaký mají nejradějii. Pravděpodobně. 50% Zajímavé komentáře: castor, Oxymoron (18.11.2007)

kedysi, ked som aj ja aktivne jazdil by som nevahal dat vyssie hodnotenie..boli to casy plne skejtovych a snowbicovych videi, bola to ta doba, peckove obdobie..vidiet vtedy tento dokument/film by bol zazitok..dnes je to vsak pre mna len nejaka rekapitulacia a prijemne spominanie. je to zaujimavy dokument, ale pre mna uz nic extra.. (08.04.2007)

. „Začalo to se skupinou lidí, kteří byli jádrem a kteří to milovali“. S překvapením musím konstatovat, že v horkém letním dni se i na sníh dá dívat se značným zalíbením. Historie a budoucnost snowbordingu „Sport založený na svobodě, rychlé jízdě, sebevyjádření a životním stylu nabízející opravdu jedinečný pocit překonávání hranic.“, jeho současná komerční tvář a hlavně pět šílenců na neuvěřitelně strmých horách Aljašky. No a já jen s obdivem smekám před jejich uměním a před nádhernými záběry . P.S. kličkování před právě utrženou lavinou nemělo chybu, i když v tomhle duelu jsem si vsadila na jiného vítěze. (22.07.2006)

I když je First descent pohodovou podívanou, ve které se dozvíte něco o počátcích a vývoji snowboardingu, nejedná se o nijak zvlášť skvělý dokument. Svou délkou vás po chvíli začne nudit a nabubřelí frajerští Amíci jsou trochu nesympatičtí. Mnoho hodinových snowboardových videí, které jsem kdy viděl, bylo mnohem lepší než tento film. (18.02.2007)

Typicky americky spracovaný dokument s množstvom zbytočných rečí. Koncom 90-tych rokov aj u nás v TV snowboardisti predpovedali zánik lyžovania. O čo je však skutočnosť iná. Skialpinizmus a freeriding otvorili pre lyžiarov široké možnosti. Vôbec nikto u nás necíti potrebu bojovať proti lyžiarom, či snowboardistom ako to predstavuje časť tohto filmu, ktorá sa venuje histórii snowboardingu. Ukážka lavínového výcviku a školenia bola úbohá, ale asi na to nebol čas. Pozitívom tohto filmu tak len boli zjazdy aljašských vrcholov a dovolil by som oponovať filmu o tom, že tieto svahy boli už predtým zlyžované. (18.02.2011)