Extrémní svahy

Jako snowboarďák nemůžu dát jinak než 5*. Krásné záběry pannenské Aljašské přírody a těch nejlepších rideru na světě. Velice zajímavě zachyceny záčátky snowboardingu v USA. I přes neustálé zakazování a házení klacků pod nohy ze strany lyžářů je krásně vidět jak se tento sport vyvinul k dokonalsti. TOP z filmu: rozhovor o tom jak jeden rider na Olympijských hrách výhrál v U-rampě, ale pak mu medaili sebrali, páč byl zhulenej... To je SNOWBOARDING!!! (14.11.2008)

Nejsem příznivce zimy a už vůbec ne zimních sportů, proto jsem se na tenhle film dívala spíše ze zvědavosti. Čekala jsem něco ve stylu Legend z Dogtownu (ač nejezdím na sk8u, ten film se mi líbil). Tady se na mě ale místo toho vyvalil dokument. Musím říct, že mě ty jejich kecy moc nezajímaly, spíše jsem chtěla vidět akci. Ta tu sice byla, ale celkově ten film nevyznívá moc dobře. Docela jsem se nudila... (18.06.2013)

kedysi, ked som aj ja aktivne jazdil by som nevahal dat vyssie hodnotenie..boli to casy plne skejtovych a snowbicovych videi, bola to ta doba, peckove obdobie..vidiet vtedy tento dokument/film by bol zazitok..dnes je to vsak pre mna len nejaka rekapitulacia a prijemne spominanie. je to zaujimavy dokument, ale pre mna uz nic extra.. (08.04.2007)

. „Začalo to se skupinou lidí, kteří byli jádrem a kteří to milovali“. S překvapením musím konstatovat, že v horkém letním dni se i na sníh dá dívat se značným zalíbením. Historie a budoucnost snowbordingu „Sport založený na svobodě, rychlé jízdě, sebevyjádření a životním stylu nabízející opravdu jedinečný pocit překonávání hranic.“, jeho současná komerční tvář a hlavně pět šílenců na neuvěřitelně strmých horách Aljašky. No a já jen s obdivem smekám před jejich uměním a před nádhernými záběry . P.S. kličkování před právě utrženou lavinou nemělo chybu, i když v tomhle duelu jsem si vsadila na jiného vítěze. (22.07.2006)

Ti největší borci jezdí na prknech. Kdo nemá prkno, je looser. Dnešní snowboarďáci jezdí po delších trubkách (a sami jsou větší trubky) než snowboarďáci před dvaceti lety – to je asi tak všechno, co jsem si odnesl z dokumentu Extrémní svahy. Ačkoliv v něm bylo informací podstatně více, forma jejich podání mě odrazovala od jejich akceptování. Parta übercool týpků (a jedna dívka) odjíždí kamsi na Aljašku, kde následně jako ti největší borci sjíždějí ty nejnebezpečnější kopce (fajn, KOPCE), což je prostříháváno dokumentárním matrošem o nejvícübercoolovém sportu na světě. Chápu, že „svůj“ sport si bude každý vychvalovat až do nebes, ale čeho je moc, toho je příliš. Některé věty pronášeli jejich autoři s podobně posvátnou úctou, jako by mluvili o objevení léku proti rakovině. Přitom jde jenom o sport, o prachobyčejný sport! Pokud to skutečně mysleli vážně (a obávám se, že ano), nebál bych se použít označení „parta arogantních machříkům, přesvědčených, že kolem snowboardu se točí celý svět“. Toužil jsem jim, ignoruje vlezlé a neskutečně často opakované „ju nou“, vmést do tváře, že život je také o něčem jiném, nejenom o vyhýbání se obrovským sněžným lavinám za hlasitého výskotu. Je zde dobře patrný úpadek zaznamenaný filmem Legendy Dogtownu – kterak se z nezávislých skejťáků stali závisláci na penězích a slávě. Podnikali by tak nebezpečné sjezdy bez přítomnosti kamer? Ani náhodou. Po technické stránce jsou Extrémní svahy na špičkové úrovni, to jim nelze upřít a při mnohých jízdách jsem ani nedutal. Jenže těch jízd bylo skutečně mnoho, navíc prokládaných materiálem, který jsem – coby vrcholový nesportovec – neshledával nikterak přínosným. Kdyby alespoň ukázali pár pěkných držkopádů – mohla by to být docela bžunda. Lidé, jež na prknech jezdí, budou z Extrémních svahů nepochybně nadšeni, nabízí jim přesně to, co chtějí vidět, způsobem, jaký mají nejradějii. Pravděpodobně. 50% Zajímavé komentáře: castor, Oxymoron (18.11.2007)