Tsotsi

Letošní oscarový laureát za cizojazyčný film je vlastně jen takovým melodramatem z jihoafrického slumu. Přesně to, co americkým filmovým akademikům jde tak krásně pod kůži (viz i náš Kolja): mužský neotesanec se musí postarat o bezbranné děcko. Co chtít víc? Nic, pokud si chcete v kině potahovat slzičky, žmoulat vřelou ručku partnera/ partnerky a odnést si z něj pocit, že ten svět je sice peklo, ale rozhodně není tak nepřátelský a zlý, jak se nám snaží vsugerovat ve večerních zprávách. Tsotsi se Karlovarským festivalem mihnul takřka bez povšimnutí, na to že to je oscarový snímek. A i když je mi jasné, že je to tak trochu kýč, že je to dílo tak trochu Svěrákovsko-Hřebejkovsky prokalkulované, přesto říkám jen houšť. Když víte na co jdete, že tedy nesmíte čekat žádné rozkolísání vašeho středoevropského obrazu světa, myslím, že si Tsotsiho odyseu parádně užijete. Chytlavý disko rap jako emblematický průvodce předměstím Pretorie i bezútěšných slumů v jeho okolí. Poutavá, skvěle prokomponovaná kamera Lance Gewera. Bezchybně zavilý Presley Chweneyaga jako gangsteřík Tsotsi. A samozřejmě čokoládové, velkooké mimino. Všechno sesazené do umného balíčku, který skoro jakoby mimochodem nechá na vašem zadním sedadle pocit onoho „hřejivě lidského tepla“. Není to málo, není to hodně. Je to kýč, spousta klišé a režisérských pokynů „teď se smějte“, „teď plakejte“, „teď držte palce“ Prostě docela kvalitní mainstream. (20.07.2006)

Udělení Oscara nikdy neznamenalo, že se automaticky jedná o špičkový film, protože proces hodnocení byl deformovaný dobovými kritériemi a komerčními zájmy vedení studií, která ceremoniál v minulosti organizovala. I později, když do vedení Akademie pronikly progresivní trendy a volba měla mnohem víc oceňovat umělecké kvality soutěžících děl, byla rozhodnutí ovlivňovaná konzervativním pohledem členů Akademie (obvykle vyhrávala angažovaně se tvářící dramata, která umně kombinovala vznešené záměry se sentimentem - např. komedie a jiné tzv. lehčí žánry neměly nikdy moc šancí). Ve skutečnosti se dá natočit snímek, ze kterého čiší tah na oscarovou branku, a tomu by odpovídal i Tsotsi, protože oč míň je tam reálného života a reálných emocí, o to víc odpovídá tomu, co se od oscarového filmu očekává. Film má na jednu stranu velmi kvalitní řemeslné zpracování a je zasazený do problematického prostředí chudinského slumu v Johannesburgu, na druhé straně selhává v důvěryhodnosti zobrazení myšlenkových pochodů a činů svých postav. Drobný gauner Tsotsi z místní galerky s partou svých kumpánů provádí bezkrupulózní nájezdy na bezbranné oběti ve svém okolí a protože nemá moc fištrónu, jenom paběrkuje. Zato mu nečiní problém vrazit komukoliv kudlu do břicha nebo zmáčknout spoušť pistole. Jednoho dne, ačkoliv nemá řidičák, ukradne auto v luxusní čtvrti, vážně postřelí jeho majitelku a příliš pozdě si všimne mimina na zadním sedadle. Hádejte, co bude následovat... Na můj vkus to až příliš směřuje k emocionálnímu kýči a je tam spousta hollywoodského balastu. Cenné je zasazení do prostředí ghetta a potenciálně zajímavé jsou i jednotlivé postavy, jenže vzhledem k výše uvedenému výsledek stojí za prd. Celkový dojem: 40 %. (04.11.2011)

Zo začiatku tento film vyzerá ako juhoafrické Mesto bohov, film ktorý sa bude snažiť poukázať na kriminalitu, sociálne rozdiely, vývoj v nejakom zaujímavom príbehu z chudobných štvrtí. No dočkáme sa deja, ktorý je dosť slabý a všetko sa bude točiť len okolo jednej udalosti a morálnych výčitiek, inak sa o vývoji v Južnej Afrike veľa nedozvedáme. Je smutné, že krajina, ktorá je súčasťou skvelého zoskupenia BRICS, je stále len v rozvoji a trpí nevzdelanosťou a z toho vyplývajúcimi problémami v zdravotníctve a bezpečnosti, kde horkokrvná kultúra robí v zlom zmysle divy. Európanovi ako mne sa z toho miestami chce okamžite jednať, na tých černochov chvíľami nemám pekného slova a sú pre mňa negrami, chvíľami by som ich najradšej postavil k stene a odrovnal, iní by tam možno rovno hodili atómovú bombu, ale takýto nie som a tak to nejde. Oni sú niekde v duši možno dobrí, len je to ťažké z nich dostať a často nevedia ako na to, sú dosť nevyspelí a problémy tam pretrvávajú a trpia tým aj nevinní. Je to len ďalší film do problematiky, ktorý sa oplatí vidieť, no nečakajte po ňom divy, je to priemerný film. (19.05.2013)

Zemřít a nechat žít. Neobvyklé téma filmu se projevuje na jeho nejednotném stylu. Polosnové objevování ztraceného dětství naráží na překážky nastražené drsným kriminálním dramatem z těch nejnuznějších zákoutí Johannesburgu. Gavin Hood sice předvede pár scén s atmosférou prosakující napovrch, ale po většinu filmu jenom marně hledá rovnováhu. Některé až surreálné výjevy (mravenci) a biblické odkazy (poslední večeře) akorát znejasňují režisérův/scénáristův záměr a nešikovně rozvolněné vyprávění mění v sérii bizarních výjevů, spojených nakonec jenom oním násilně naroubovaným „velkým“ poselstvím. 50% Zajímavé komentáře: JFL, agathon, ZkuKol (27.10.2011)

Nad mé očekávání příjemná filmová záležitost, u níž jsem mnoho nečekal skrze "modrá čísla". O to více jsem pak byl překvapený tím, o jak silný příběh se jedná. Tvůrci nám ukazují zkaženého mladíka, krutého gangstera, pro kterého život druhých lidí nic neznamená, ovšem jeho pohled a postoj dokáže změnit človíček v plenkách. Pro někoho je Tsotsi možná přeslazenou záležitostí, pro mě se jednalo o velmi milé překvapení a i z toho důvodu dávám 5*. (05.10.2015)