Melodie mého srdce

Kdybych byl spravedlivý, byl bych asi mnohem kritičtější. August Rush je klasická předvídatelná romance. Ale já spravedlivý nebudu. Jsem příjemně zmanipulován krásnou hudbou, díky které jsem objevil nadlidsky talentovanou muzikantku Kaki King a zjistil, že ten Jonathan Rhys Meyers je vlastně moc dobrej zpěvák! Když k tomu přičtu skvělého Robina Williamse, ze kterého láska k herectví opět sálá, jsou ty 4* vlastně naprosto zasloužené:) (14.04.2008)

Povrchní, banální, přecitlivělý, na pěst. Oslava hudby přecpaná kýčovitými odrhovačkami a písněmi s vygumovanými texty. Těžko si představit větší projev ignorance a pisatelské neschopnosti. Prostě na pěst. (A Williams to nezachrání, i když hraje sakra dobře, protože jeho postava je chodící nesmysl.) (28.08.2014)

Ano, je to taková pohádka, ale i přesto to působí ohromě kouzelně osudově, akorát, ač je teda hudba po celej film různorodá a plná fantazie, tak tam neni nic, co by mě přímo posadilo na prdel, že bych si řek "ty krávo, to je úžasný" a nezmoh bych se na nic víc, což tomu podle mě trošku chybí. Ale Freddie Highmore má rozhodně něco do sebe a tady zahrál výborně (27.06.2009)

Páni to bol teda zážitok. Už od prvých sekúnd som cítil, že toto bude mimoriadny film. Kirsten Sheridan režíruje priam geniálne. Spojenie starej dobrej oldschool réžie s obrovským dôrazom na detaily vrcholiaci ohromujúco pôsobiacim finišom. Pri tomto filme som zažíval to, čo August Rush pri počúvaní hudby. Neskutočnú eufóriu vyvolanú filmárskym majstrovstvom. Po hereckej či príbehovej stránke nič výnimočné neočakávajte a v rukách priemerného filmára by to bol maximálne priemerný film. Tu si hlavné uznanie zasluhuje skutočne osoba režiséra (v tomto prípade 31 ročnej režisérky!) pri niektorých scénach, akoby sa čas zastavil. (06.04.2008)

Premárnená šanca jak hrom. Na podnose predložené tromfy v podobe mladého/šikovného chlapca (Freddie Highmore ako zázračný virtuóz August Rush), chytľavých nôt gitár/piesní (singel “Raise it up”, oduševnené vybrnkávania), hybných prestrihov/nájazdov a tiež záživného námetu o rodených talentoch, ktorí sa medzi nás rodili, rodia, rodiť budú sú na toľko vyzývavé, že ich polovičné zúročenie zamrzí aj po štedrovečernom kaprovi. Lebo akonáhle sa dejové peripetie začnú totálne vymykať kontrole a s hrajúcich postáv sa zrazu stávajú strnulé figuríny, tak omamujúci základ stráca na čarovnosti aj údernosti. Takto len "výchovná" rozprávočka, ktorá prerástla do precukrovaných proporcií a skončila ako neuchopiteľný gýč...a veru, nemusela. (26.12.2010)