Guvernantka

Ukázkový charakter hlavní hrdinky. Mladá židovská divka se nechá najmout do rodiny s malou dcerou jako guvernantka. Rodina má sídlo na málo obydleném ostrově. Postupem času Rosina svede pána domu, poté jeho nezkušeného syna, nakonec jim ukradne vynález, uteče a zařídí si v hlavním měste výnosný byznys. Tomu říkám kariéra. Ale nevím, proč by se o takovýchto lidech měly točit filmy a snad je ještě obdivovat. Film se mi nelíbil, ba co víc, z pokrytecké zlodějky a ženy nízkých mravů Rosiny mi běhal po zádech mráz. Hvězdička je za Jonathana Rhys Meyerse, který byl už v mladém věku okouzlující. (27.05.2020)

Film, který svým něžným a melodramatickým půvabem, lehce romantickou atmosférou a silnou ženskou osobností v popředí navozuje velmi silné pocity. v podstatě komorní dílko, které sice nepřichází s ničím novým, ale právě pro svou jednoduchost a čisté linie zůstane uvízlé v divákově paměti. Za mne 65%. (11.04.2021)

Guvernantka je z těch filmů, které, když si pustím televizi jako kulisu k slastnému usínání, usnout nedovolí : pro jemný půvab Minnie Driver, která by se do kaskád svých vlasů mohla schovat, pro Toma Wilkinsona, který tu zdaleka není mistrem s trpaslíky z Full Monty, ale naopak charismatickým chlapem zahloubaným do objevu fotografie, pro Jonathana Rhys-Meyerse, z jehož vizáže a hraní mám husí kůži, pro estetickou stránku filmu, která je snad nejsilnější při aranžování guvernantky do nařasených látek, pro hudbu, kameru ..... pro překvapení, které bych si dala líbit i častěji. (08.10.2005)

Pomalu, zvolna plynoucí, romantický, jako by zasněný film, který při zdánlivé konejšivosti vlastně skrývá docela silné drama o rozdílnosti kultur stojících tak blízko vedle sebe a o tom, že vždycky nejvíce toužíme po tom, co nám uniká. Nádherná výtvarná složka, do níž přesně zapadá krásná Minnie Driver. (21.08.2010)

Sandra Goldbacherová natočila ženský film v tom nejlepším slova smyslu. Přesto od kvality srovnatelné s podobně laděnými filmy např. Campionové ji dělí jednak řemeslná stránka poznamenaná rutinou, tak i nejasná koncepce díla, které se spoléhá především na silné emoce. Zatímco obrazová složka filmu u Campionové dokresluje vnitřní rozpoložení hrdinů, Goldbacherová občas zapomíná na film v touze dělat hezké obrázky. Ty pak místy připomínají estetiku nančinčaného kýče značkových dámských kabelek - ani bych se nedivil, kdyby se u některých obrazových kompozic objevilo logo Gucci. (21.04.2010)