Hana

Honitba mnoha zajíců najednou. Nebo psů, to je fuk, každopádně to dělá medvědí službu, žádná z linek není na plno nosnou, navíc si sem tam jaksi odkráčí kamsi do mohutného pryč a po dobu dvaceti minut o ní nezazní ni zmínka, naprosto není poznat, během jakého časového období se film odehrává (respektive je to řečeno jednou větou, ale jinak tomu nenaznačuje zhola nic), navíc je děj celkově zmatený některé jeho části jsou naprosto, naprosto bezúčelné. Humor je taky poněkud pofidérní a ve velké části děje jaksi absentuje docela. A ani pozadí 47 roninů není tak zajímavé, jak by mohlo. Ale pořád je to alespoň průměrná záležitost, ale jen s přimhouřením levého víčka a to s mi s ním jde mhouření hůře, než-li s tím pravým. (09.09.2013)

Jemná samurajská komedie, spíše v duchu předchozího Koreedova snímku Afterlife, než jeho vážnějších filmů. Vypráví příběh samuraje, který je svému otci a klanu povinován vykonat pomstu na otcovrahovi. Jeho úkol je ovšem ztížen jeho ne úplně dokonalým zvládnutím meče a hlavně nechutí zabíjet. Místo toho raději učí děti číst a psát, za což je však terčem posměchu. Za vyzdvižení stojí určitě hudba, byť je to jeden motiv přehrávaný různým tempem, a hlavně vtipně vkomponovaný příběh 47 roninů ;) (03.12.2006)

Nejsem žádný expert na asijksou žánrovou tvorbu. Vstřebám spíš tu a tam u příležitosti vybraných domácích festů pár dramatrugickou rukou předtřepaných filmů. proto ani moje kritická soudnost v tomhle ohledu stojí za zlámanou grešli. A i moje hodncoení tohohle snímku proto berte s rezervou. Jsa odchovancem Čínské odysei, nějak mi Hana yori mo naho přišla nevtipná. Snímek zvláštně mixuje věci vážné s nevážnými, prvky parodické se seriózními, humor kultivovaný s humorem fekálním (no, nebo alespoň trochu - viz návštěva roztržitého strýčka) apod. celé je to zvláštně dramaturgicky nespojité a očividně to splétá dohromady několik žánrů... Nebo je to možná žánr, který u nás nemá obdoby a nejsem na něj tudíž zvyklý. Sumasumárum ovšem pohledem průměrného středoevropského diváka řečeno jen velmi VELMI průměrná komedie s pár hezkými momenty, slušným castingem a zbytečně přepálenou stopáží. A i ta opěvovaná výprava mě osobně přišla velmi průměrně "realistická". (08.07.2007)

Trochu nezáživná dráma z jednoduchého predmestkého prostredia, plná prostých prežívajúcich ľudí, ktorá mi štýlom spracovania, nosným odkazom i spleťou rôznych miniosudov hl. hrdinov silno pripomínala starší japonský film, na názov ktorého si nespomínam. Aj v jednom, aj v tomto druhom filme mi chýbali silnejšia myšlienka a momenty, z ktorých by som mal chuť sa vžiť do role postáv. Tretia výtka je, že film sám nevie, či chce byť drámou alebo komédiou, čo ho dosť podkopáva. (15.10.2015)

Koreedov netradičný Jidaigek. Rôznorodosť postavičiek v chudobnej štvrti Eda, je bohatá na úsmevy, túžby a straty. Koreeda zvláda zmeny medzi vtipným a vážnym a podáva akýsi tradičný dedinský príbeh z dávneho obdobia. Samurajovia sú tu zbabelci a o hrdinoch len počúvajú. Minulosť sa snaží hrdinov dohnať, ale oni jej veľmi jednoducho prejdú cez rozum. Už len preto, lebo svorne držia spolu. Svojím spôsobom je to príjemný a úsmevný film. 90% záberov je statických a priestor v ktorom sa príbeh odohráva je tiež ohraničený. O svete a udalostiach tam vonku sa dozvedáme vždy s počutia. Koreeda tak vytvoril podobne ako v Nobody Knows malý mikrokozmos s vlastnými pravidlami, ktorý je funkčný len v určitom priestore. A aj napriek tomu že výraznejšia ucelenosť toho odkiaľ - kam sa máme dostať, alebo čo nám film chce povedať, chýba, jedná sa o príjemný film, bez výraznejších chýb, ktorý od vás žiada len trocha ústretovosti. Iné, ale dobré. (21.03.2015)