Obsahy(1)
V ilegálně natočeném snímku China Blue se dozvídáme, co by před námi Čína i maloobchodníci z celého světa raději zatajili – totiž jak ve skutečnosti vzniká oblečení, které si kupujeme. Hrdinkami filmu jsou dívky Jasmine a Orchid, které se snaží zvládat drsné pracovní prostředí továrny na džíny. Jejich životy se protínají s životem dalšího hrdiny, majitele továrny pana Lama. Snímek nabízí pohled z vrcholu i dna tovární hierarchie a posouvá tak složité problémy globalizace na osobní úroveň. Jako miliony dalších dívek opustila i Jasmine rodnou vesnici a vydala se za pracovním místem ve vzdálené továrně. Počáteční nadšení z toho, že vypomůže rodině, rychle střídá zklamání z dlouhé pracovní doby a opožděných platů. Jedinou útěchu nachází v přátelství s ostatními dělnicemi. Pan Lam zase musí přijmout přehnaně nízké výkupní ceny a rychlé dodací lhůty, aby mu západní odběratelé přihráli nové zakázky. A tak snižuje zaměstnancům platy a nutí Jasmine a její kamarádky pracovat nepřetržitě. Dělnice se bojí, že v práci usnou, a tak si na oční víčka připevňují kolíčky na prádlo. Jediným východiskem z neúnosné situace by byla stávka, ta je však v Číně nelegální. (Doc Alliance Films)
(více)Recenze (14)
Zaujímavý dokument, ktorý má napriek trošku ošumenému vizuálu dosť zaujal. Cynický spotrebný kolotoč je vystihnutý dosť dobre (a to ani z ďaleka nie som ľavičiar) a nepochybujem, že v značnej časti (no neviem, či by som rovno povedal, že vo väčšine) fabrík v Číne to (až) takto funguje, no často som mal nepríjemný pocit v žalúdku, že niektoré zábery pôsobia nepríjemne zinscenovane... ()
Až si opět někdy půjdu koupit "Levi´sky" nebo "HISky" ,tak si určitě vzpomenu na tu spoustu čínských otroků a nevolníků co se na nich podíleli.Ne,že bych si dodnes dělal iluze o tom jak vzniká zboží "Made in China",ale to co je v tomto dokumentu...No potvrdilo se mi,že je lepší jednou vidět,než stokrát slyšet.Je pro mě naprosto nechutné,že tak velká část zisku,v tomto případě z džín,padne do kapsy západním firmám ,zatímco ti co je vyrábějí mají sotva na holé živobytí v naprosto děsivých ubytovacích podmínkách,přesčasech, pod neustálým dohledem manažerských popoháněčů....Jak tohle může každý z nás v Evropě,Americe i jinde,kterému tato neudržitelná situace není lhostejná,změnit ? ! ! !..................... PS : Před časem jsem četl knihu od Eduarda Stehlíka-Lidická vzpomínání.Na straně 105 vzpomíná M.Suchánková z Lidic : "Abyste si udělali představu po tom,jaké normy byly pro nás stanoveny,mohu uvést následující příklad.Na "bandu" nás současně pracovalo 20 žen a za jednu dvanáctihodinovou směnu jsme musely ušít 220 dlouhých vojenských zimních kabátů s podšívkou a to včetně obšití dírek a přišití knoflíků.Například ty ženy,které přišívaly knoflíky jich musely za směnu přišít osm set,tedy prakticky jeden konflík každou minutu a to dvanáct hodin bez přestávky..."Jeden z mála rozdílů v pracovních podmínkách lidických žen a současných čínských,filipínských a jiných otrokyň banksterského globálního volného obchodu vidím asi ten,že se dneska na pracovišti za neplnění normy nepopravuje.Zatím..... ()
Všichni víme (nebo alespoň tušíme), jak to v těchto asijských továrnách, kde levná pracovní síla vyrábí produkty pro západní trh, chodí. Když to pak ale vidíme "na vlastní oči", je nám z toho špatně. Lidé (často ještě jako nezletilí) pracují celé dny do úmoru, několik týdnů v kuse, téměř nespí, dostanou měsíčně zaplacenou opravdu směšnou částku, a to vše jen proto, aby mohli poslat alespoň nějakou tu trošku peněz svým chudým rodinám na jejich farmy. ()
I když je to hnus, co se v Číně děje, nebudu zastírat, že jsem až tak moc překvapená nebyla. Zaujala mě postupná transformace Jasmíny z poměrně spokojeného nováčka na ostřílenou a nespokojenou zaměstnankyni. Co mě opravdu dostalo byly přibližné výše platů a celkové náklady na výrobu riflí, kde jsem nevěřila vlastním očím. Celkově zajímavá podívaná, ale pro mě tak nepředstavitelná a vzdálená, že si z toho asi žádné morální ponaučení neodnesu. ()
Skvělý film. Každý ví jak to je, ale nikdo na to nemyslí, nic s tím nedělá a o nic se nestará, než o to jak co nejlevněji nakoupit. Jediné co mě mrzelo, že to nebylo delší, že toho nevíme víc a nedovíme se jak to bylo dál. Ale vlastně můžeme být rádi, že jsme mohli vidět aspoň to. Nejvíc řeči o tom, že média popisují Čínu jako něco hrozného a přitom je to demokratický stát....Nebo, že velký šéf oné továrny je zastáncem volnějšího pracovního režimu (nebo tak něco). Jak to asi vypadá v továrnách kde tak volnomyšlenkářského šéfa nemají? A taky to bylo řečeno krátce potom co si J. vyslechla přednášku začínající slovy: Jsme tady velmi přísní.... A tak bych mohla pokračovat dál. Film zkrátka ukazuje vše. Navíc nic nezveličuje a nehraje na city a tím zůstává objektivní. ()
Reklama