Recenze (3)
Trochu mi připadalo, jakoby Benning otevřel založený spis z kriminální policie se zdokumentovaním případu vraždy (tedy hned dvou samostatných případů vražd) a ukázal postupně obsah tohoto spisu v audiovizuální podobě... rozpohybované fotografie míst činu, slovní popis vraždy, klíčová zpověď pachatele, pár okolností navrch a dodatek. Což o to, „otevření“ je to bezpochyby zajímavé, koncepce originální, dvě zásadní dlouhé scény s výslechem pachatelů mluvících na kameru přinášejí pro diváka v správném rozpoložení ohromnou působivost a jdou krásně do psychologie postavy. Některé dlouhé záběry na krajinu nesou tu působivost v sobě rovněž a výkony obou zúčastněných neherců působí zcela autenticky. Nemůžu si stěžovat, žeby mě Benning svým filmem nezaujal, samotné téma a vybrané scény považuji za velmi silné (nejvíc mě zasáhla ta s dopisem rodičům). Povedl se i vybraný hudební podkres, který nám naznačuje, že u zastihnutí nepříjemnými věcmi v pozadí, třeba z rádia, slyšíme naopak příjemnou hudbu, jenž se nám pak s touto událostí neplánovaně na dlouhou dobu spojí. Nicméně... už při předchozím filmu, který jsem od Benninga viděl (O Panama, 1985) jsem pochopil, že tento pán nezná (nebo alespoň nemá rád) jinou kameru, než tu statickou, podobně jako střihy a plynulé přechody, místo nichž se opět dočkáme jen volného sledu neupravených záběrů. Tady to vzhledem k záměru tolik nevadí, ale mě by osobně nepřekáželo vidět zpracovaný tento nápad podobně netradičního pojetí kriminálního dramatu mírně diváčtějším způsobem a bez samoúčelné prázdné vaty, jíž se Benning občas ani zde nevyhl. [65%] ()
Velmi zajímavý Benningův film, ve kterém líčí události dvou vražd. I přes tohle silnější téma zůstává Benning věrný svým statickým záběrům a i na záběry krajin dojde. Film nám představuje dva vrahy - jedním je mladá studentka a druhým je zhruba padesátiletý chlap. O nich a jejich zločinech se dozvíme hlavně až ve scénách výslechů (což jde místy i do jejich psychiky), ale i když každá má nejmíň 15 minut, obě dvě jsou natočené celkem poutavě a platí to i o většině ostatních záběrů. Benning zde skvěle propojuje statické obrazy z hudbou, v určitých místech má i skrze zvuky promyšlené pozadí. Nejsilnější scéna je pro mě ta, ve které vidíme popsané malé papírky té studentky, ve kterých píše svým rodičům o svém zločinu, že ho lituje a že doufá v jejich odpuštění a doufá, že ji i přes to, co udělala, budou mít pořád rádi. Zajímavých scén je tu ale víc, osobně bych uvedl ještě tu úvodní, ta byla úžasná. Každopádně, Landscape Suicide je další Benningův zajímavý a povedený film. 4* ()
Zajímavé příběhy se statickou kamerou. ()