Ponjo z útesu nad mořem

"A tvoje máma?" -"Tu mám ráda! Je velmi děsivá." Mám dojem, že jsem byla připravena o velké finále. Všichni jsme věděli, že přijde. Hrdinové věděli, že za ním putují. Čaroděj nám všem řekl, že bude. Bohyně nám všem řekla, že bude. Matka se bála, co se stane, až přijde. Potom hrdinové doputovali, řeklo se že "už je to tady". A bylo po všem. Mám dojem, že jsem byla připravena o velké finále. (25.11.2012)

Jeden z mála Mijazakiho filmů, po jehož skončení jsem byl spokojen, ale ne okouzlen. Je tu vše, co mám na jeho filmech rád. Milý příběh, sympatické postavy, nádherně zobrazený svět, vynikající animace, obrovská porce fantazie bez hranic, spousta hravých detailů, humoru, napětí i dojemných okamžiků. A přece jsem pocit, že to tentokrát tak nějak příliš tlačí na pilu a v některých momentech se to zrátcí samo v sobě, postrádá obvyklou mijazakiovskou harmonii a nedrží pohromadě. Kdyby vše zůstalo v rovině přátelství Sosukeho a Ponyo, bylo by to úžasné milé a okouzlující. To ostatní, velkolepé a dynamické, co tomu asi mělo dát grády, bylo navíc, moc se to cpalo dopředu a nabourávalo celkový dojem. Za všechny jako příklad třeba role Fujimota, který se neustále měnil ze superpadoucha v milujícího otce a zase zpátky. Občas byla některá scéna délkou přetažená, občas některá nedávala smysl, jako by jí něco důležitého chybělo, aby zapadla do celku. Což se týká i reakcí a konání některých postav, například Sosukeho matky. Pořád to bylo nadprůměrné, pořád to bylo milé, pořád se na dobře dívalo, ale tentokrát jsem měl pocit, že to neladí tak dokonale jako jindy. (12.12.2014)

Ponyo jako dítě člověka a přírody je archtetypáním zobecněním základních principů japonské kultury, která žije v těsné vazbě na přírodu - uctívá ji, má z ní strach, je její součástí, žije s ní v symbióze. Příroda si bere i dává, je útočná i ochranitelská... Jsou to stejné principy, z jakých čerpá Godzila, podobné principy na kterých stojí Ótomova Akira, ale i starší Miyazakiho Totoro. A právě Totorovi se Ponyo podobá nejvíce. Je to film plný dechberoucích obrázků a dokonale propracované, ale nikdy nevysvětlené mytologie - Miyazaki vrství jeden neuvěřitelný obrázek za druhým, a nutí tak diváka přijmat to jako nedílnou součást fikčního světa. Nejsou tu žádné vysvětlivky, takže si člověk musí ledasco domýšlet, a v tom tkví skutečné Miyazakiho mistrovství. Celý film je jedno velké vyjádření o lidech, přírodě, budoucnosti, skryté pod formou filmu pro děti. Na první pohled absentující myšlenky (jak zaznívá v mnohých komentářích) jsou tak vpleteny do dokonalého celku, který je čistou esencí toho, proč je Miyazaki génius. (23.04.2017)

Japonský animovaný fantasy film, který napsal a režíroval Hayao Miyazaki pro studio Ghibli. Miyazakiho osmý film ve studiu Ghibli a celkově jeho desátý. Sledujeme dobrodružství zlaté rybky jménem Ponyo (původním kménem Brunhilde), která se spřátelí s pětiletým chlapcem Sosuke a chce se stát lidskou dívkou. Sice je snímek více určen dětskému publiku, ale nezklame i odrostlejší diváky, které vrátí do dětských let. (31.08.2011)

Ponyo je společně s Totorem film, který je určený zvláště pro menší publikum, i když je stále více dospělejší než obrovská většina ostatních animovaných filmů odkudkoli ze světa. Ústřední dvojicí je opět (téměř jako vždy) pár, tentokráte malých dětí (respektive chlapce a rybo-děvčete), které spojuje pouto nejsilnější - láska. Miyazaki opět povolil uzdu své fantazii, což mělo za následek další nezapomenutelnou animovanou pohádku, která je plná magie, kouzelných postav, prazvláštních tvorů a barev. Na Miyazakiho silnou triádu (PM, CdF, ZvO) to sice nemá - hlavně kvůli infantilnějšímu ději - ale i tak jde stále ve svém žánru o nadprůměrný snímek. (02.06.2011)