Ponjo z útesu nad mořem

Tenhle Miyazaki patří k tomu slabšímu co jsem od mistra viděl, ale to neznamená, že by snad Ponyo nebyl dobrý, jen to dokazuje genialitu tvorby tohoto výjimečného japonského režiséra. Děj plyne dosti pomalu a nechá diváka, aby si užil jedinečnou pohádkovou atmosféru. Film přímo hýří nápady, roztomilými postavičkami a dokáže prozářit i dosti zakaboněný den. Tudíž znovu smekám před Miyazakim a jen doufám, že tohle nebude poslední mistrovo dílo. (27.09.2008)

Ponyo je animáč spíš pro hodně malé děti. Je spíš o atmosféře, má takovýten příjemný japonský styl. Všechno je takové malebné, milé a má to i hezkou hudbu, ale upřímně řečeno to byla pro mě často slušná zívačka. Příběh to nemá kdovíjaký, nakonec se z toho vyklube variace na Malou mořskou vílu... která je ale vzhledem k nízkému věku protagonistů docela ujetá. Ve filmu nijak nefunguje drama, protože ani nemá pořádné záporné postavy. Je to spíš hezky udělaný film o tom, jak si děti hrají. (5/10) (06.02.2021)

Hmm nastala zaujimava situacia. Na jednej strane zmizli vsetky veci, kt. mi vadili na Ceste do fantazie ci Howlovom zamku (temny a bizarny vizual plny divnych postav bol nahradeny pestrofarebnostou a rodinnou atmosferou), na druhej je to po pribehovej stranke zrejme reziserov najslabsi film- az privelmi jednoduchy, priamociary a predvidatelny. Detom sa to pacit bude ale dospelym pekny vizual a roztomilost stacit nebude. Miyazaki ma na konte aj lepsie kusky. (02.08.2009)

Je to dosť dobrá animovaná fantasy komédia od Hayao Miyazakiho. Má pomerne dobrý príbeh o zvláštnej rybe, dievčati, ktorá sa rozhodne odísť od svojej rodiny z podmorského sveta a dostáva sa ku neďalekému malému rybárskemu mestečku, kde sa ale dostane do problémov. Tu ju nachádza malý chlapec, ktorý jej pomôže a vzniká medzi nimi silné puto, pričom sa ryba kvôli kontaktu s ľudskou krvou navyše stáva takmer úplným človekom, ale jej prísny otec, ktorý bol tiež kedysi človekom, na čo ale vôbec nie je hrdý sa len tak nevzdá a urobí všetko preto, aby ju získal späť. A tak mestečko čelí silným povodniam. So spracovaním som veľmi spokojný, síce na prvý pohľad možno trochu sklame, že na rozdiel od predchádzajúcich, dospelejších filmov tohto režiséra pôsobí tento úplne detsky, ale v konečnom dôsledku mi to vôbec neprekáža. Keď sa už dej presunie do rybárskeho mestečka a priestor začnú mať ľudské postavy, čo nastane už po chvíli, tak si ma to získalo, dej mi väčšinu času prišiel dostatočne zaujímavý, jedine tá posledná fáza mi až tak nesadla, tu by som uvítal skôr niečo iné, ale dokážem sa nad to povzniesť, priateľstvo medzi chlapcom a zvláštnou rybou je výborne zvládnuté, určite musím pochváliť celý ten prvok s potopou, čo to skvelo osvieži, navyše sa to nesie vo veľmi príjemnej atmosfére a tak ma to takmer celý čas veľmi bavilo a pochváliť musím aj humor, keďže viacero scén sa až mimoriadne vydarilo a musel som sa smiať. Veľkým plusom sú aj samotné postavy, už samotné detské duo mi prišlo úplne ideálne, ale s prehľadom ich zatienila chlapcova mama, ktorá ma z celého filmu bavila najviac, ten jej akčný prístup sa mi veľmi páčil a stále som sa tešil, čo predvedie ďalej. Ale vyhovovali mi aj zvyšné výraznejšie postavy, jedine ten podmorský otec bol taký zvláštny, pri ňom som mal pocit, že sa jeho postava dostatočne nevyužila, ale tiež ma celkom bavil. Animácia mi síce neprišla až tak kvalitná, ako vo väčšine režisérových filmoch, ale aj tak mi sadla a myslím, že k takémuto detskému prevedeniu sa hodila. Hayao Miyazaki rozhodne natočil aj viacero kvalitnejších filmov, ale nemôžem si pomôcť, mne práve Ponyo až prekvapivo dobre sadol a v mojom osobnom rebríčku patrí práve tento film medzi jeho najlepšie. 78% (24.07.2014)

Jeden z mála Mijazakiho filmů, po jehož skončení jsem byl spokojen, ale ne okouzlen. Je tu vše, co mám na jeho filmech rád. Milý příběh, sympatické postavy, nádherně zobrazený svět, vynikající animace, obrovská porce fantazie bez hranic, spousta hravých detailů, humoru, napětí i dojemných okamžiků. A přece jsem pocit, že to tentokrát tak nějak příliš tlačí na pilu a v některých momentech se to zrátcí samo v sobě, postrádá obvyklou mijazakiovskou harmonii a nedrží pohromadě. Kdyby vše zůstalo v rovině přátelství Sosukeho a Ponyo, bylo by to úžasné milé a okouzlující. To ostatní, velkolepé a dynamické, co tomu asi mělo dát grády, bylo navíc, moc se to cpalo dopředu a nabourávalo celkový dojem. Za všechny jako příklad třeba role Fujimota, který se neustále měnil ze superpadoucha v milujícího otce a zase zpátky. Občas byla některá scéna délkou přetažená, občas některá nedávala smysl, jako by jí něco důležitého chybělo, aby zapadla do celku. Což se týká i reakcí a konání některých postav, například Sosukeho matky. Pořád to bylo nadprůměrné, pořád to bylo milé, pořád se na dobře dívalo, ale tentokrát jsem měl pocit, že to neladí tak dokonale jako jindy. (12.12.2014)