Ponjo z útesu nad mořem

Práh ekologické katastrofy zachycuje Ponyo z útesu nad mořem z perspektivy vodní mytologie. Chlapcovým nálezem vodní víly uvězněné v láhvi a jejím pojmenováním Ponyo se začíná ztenčovat hranice mezi světem oceánským a suchozemským a tento proces doprovázejí nejroztodivnější metamorfózy: Ponyo, která olízne krev z chlapcova poraněného prstu, se proměňuje v dívku, zdánlivě homogenní mořská voda ožívá bezpočtem tvorů, jejichž mimikry se rytmicky rozhaluje a kteří probleskují monochromní masou, a konečně se pod hladinou ocitá i souš a prapůvodní oceán se vrací na své místo. Choreografie vzrůstajících a klesajících vln, plujících tvorů, družících se v organická skupenství, zároveň slabá i silná, odstínů, barev, tvarů uchvacuje do svých vírů i diváka, který se současně zděšen pozastavuje nad strašlivým znečištěním druhdy průzračných vod. Disharmonické motivy odpadků, skládek, hluku… zasahují všeobecný tanec jako ironické figury panské společnosti – a právě jemu navzdory se z přátelství mezi dvěma odlišnými, ale vnitřně spřízněnými tvory rodí nové porozumění a naděje v další proměnu – tentokrát v návrat před zlom odcizení. (16.03.2024)

Jak již z mnoha koutů zaznělo - nejslabší Mijazaki, jakého jsem zatím viděla a to jsem ho viděla téměř celého. Skoro bych i řekla, že u tohoto filmu docházely síly, trošku se vykrádalo z vlastního díla a nebyla vůle dotáhnout film k něčemu napínavému. Ona v podstatě i Kiki je pohodový příběh, kde se moc neděje, ale vidíme u ní vývoj apod. To zde chybělo. Nic se vlastně nestalo, pokud nepočítáme drobnosti jako vstání babek z vozíků. Malá mořská víla bez zla, padouchů, ale zato s pětiletými. Barevný poklidný příběh, který je sice Mijazakovský, ale jakoby bez duše. (05.10.2016)

Při hodnocení jsem se nedovedl rozhodnout, jestli 4 nebo 5*, rozhodla to za mě má dvanáctiletá dcera. Jednodušší Miyazaki a současně film pro děti. Naše dvouapůlletá prťata to viděla dnes večer podruhé, přičemž vydržela až do konce a závěrečnou píseň v traileru by si mohla pouštět stále dokolečka. Přestože mě to nevzalo tak, jako cokoli jiného od Miyazakiho (vím, co hovořím, v tuto chvíli mám úplně všechny jeho filmy), je to výborné a opakovaně koukatelné. Místy značně magické. ■ Sosukeho matka mi připadala jako dospělá Kiky. ■ A jak správně poznamenala má dcera, jediný Miyazakiho film, ve kterém se nelétá. 85% (14.10.2010)

Mijazakiho návrat na začátek, konkrétně ke scénáři "Panda! Go, Panda!: Rainy Day Circus" - to znamená k fantastické pohádce pro malé děti. Gejzír nápadů sice rozmělňuje autorova tradiční témata jako ekologie, dospívání či soudržnost rodiny do barvičkami hýřící podívané, ale právě tou má Ponjo být. Namísto objevování nových zákoutí nevídaného světa jako v "Naušice" či "Laputě" a uhrančivého vhledu do prostoru dětské fantazie v "Totorovi" je zde před zraky diváků roztržen pytel s obrazotvorností, která končí za hranicí rámu (ve smyslu, že zde není vytvořený koherentní komplexní svět, pouze ostrůvek ve vzuchoprázdnu). Je to jako listovat knížkou Mijazakiho náčrtků a maleb, kde se mísí fantastické výjevy s obyčejnými věcmi, kterým autorova stylizace dává magický nádech. Ačkoli by v souladu s jedním motivem filmu bylo možné rozvádět jízlivé úvahy stran vlivu pokročilého věku na autorovu vypravěčskou schopnost, "Ponjo" dokládá, že i se sedmdesátkou na krku Mijazaki co do fantazie dalece předčí ostatní tvůrce dětských filmů. Z ohledu vyprávění a obsažených významů se sice může "Ponjo" jevit jako autorovo nejslabší dílo, ale co do obrazotvornosti a hravosti je nejsvobodnější. -- Recenze na Rejže.cz (autor Antonín Tesař) (18.11.2009)

║Rozpočet ¥3,400,000,000(približne $35miliónov)║Tržby USA $3,585,852║Tržby Celosvetovo $187,479,518║ Hayao Miyazaki je fakt majster v tom čo robí, aj keď nie je vôbec ľahké absorbovať také nespútané sústo fantázie, čo jeho animované projekty ponúkajú ale človek si časom zvykne a ponorenie do jeho svetov prináša neskutočné čaro. A rovnako tak prichádza aj s touto rozprávkou nový kúzelný svet, tento krát načal podmorský svet a samozrejme že hravosťou podmorského tvora s menom Ponyo a veľkého priateľstva s chlapcom Sosuke potešil. Rozprávka má sama o sebe veľkolepý základný koncept(súboj pána morí Fujimota vs. zhýralé ľudstvo) len akoby chýbala Miyazakimu chuť to dotiahnuť do niečoho veľkolepejšieho, v podstate viac sa pohrať s postavami, lebo miestami nám dokáže podávať neskutočné príbehové čaro a niekedy odrazu výhybka prepne na vedľajšiu koľaj a príbeh ostáva až moc statický a doslova sa nehýbe z miesta. Celkovo na jeho uletenú tvorbu sa animácia drží dosť na uzde, čo ma prekvapilo ale to mi vôbec nevadilo pokiaľ by bol príbeh skutočne hútnejší lebo potenciál na to mal. /70%/ (18.08.2009)