Osudové selhání

Očekávání veliká, vizuál skvělý, atmosféra by se dala krájet, a vyleze z toho taková jalová historka bez napětí, bez mantinelů, o sledovaném vlastně se nedozvíme nic podrobnějšího, takže nemáme důvod fandit jeho "soupeři", a celé je to postavené tak nějak divně. Proč tam jsou ty katolické věci, to mi moc nedošlo, protože působí jako pěst na oko, moc se sem nehodí, jdou tak nějak paralelně. Dokonce by mne zajímaly věci jako věroučné zdůvodnění jednání obou postav, když už tedy je to zde naznačeno. Pro mne nuda, a o špionáži to skutečně není. Díky tomu, že od začátku víme, jak to dopadne, chybí i jakékoliv napětí. (31.12.2016)

Příběhům natočeným podle skutečných událostí se snažím vyhýbat, protože jim prostě a jednoduše nevěřím. Důvodem pro mou účast při projekci tohoto snímku byl Chris Cooper v hlavní roli. Cooper ve filmech málokdy dostává prostor odpovídající jeho talentu. V tomto případě dokázal vytvořit nejednoznačnou postavu zrádce vlasti s vysoce vyvinutým charakterem a svým charismatem si hravě tento v podstatě průměrný film ukořistil pro sebe. (04.05.2009)

O Robertu Hanssenovi jsem doteď neměl potuchy, takže každé poodhalení dějin jedné z největších mocností světa takovouto nenáročnou formou je určitě vítané. Další hodinu po skouknutí filmu jsem strávil na wikipedii. Ani na herce si nemůžu stěžovat. Ti, co obvykle zaplňují vedlejší role, tu svým civilním, lidským hereckým projevem dokázali vytvořit dost slušnou tajuplnou atmosferu. Vadila mi zde stejná věc, jako například v Charlie Wilson's War. Absence jakýchkoliv zvratů. Co je to za špionážní thriller, kde znáte víceméně každý následující krok? // 65% (13.05.2010)

Osudové setkání nenápaditě, leč svědomitě kopíruje dobře známou šablonu „infiltračního“ thrilleru o hře na důvěru, při které hlavní hrdina mnoho důvěry ztratí a navíc začne pochybovat o vlastních životních hodnotách. Pointu známé od prvních vteřin, takže o překvapení JE nouze a situaci nezachraňuje ani pár scén z kategorie „čas se krátí, podezřelý blíží“, ve kterých nikdy nejde o život, tudíž jde… však víte oč. Teprve druhému režisérskému počinu Billyho Raye nelze po stránce režisérské mnoho vytknout, inteligentní dialogy dokáže s mírou prokládat dobře zinscenovanými sekvencemi pulzujícími napětím, ale dech mi sebrat nedokázal. Vše je jaksi televizně uhlazené a jak už jsem napsal – předvídatelné. Primárním důvodem, proč Breach zhlédnout jsou, krom spousty informací o médii nepříliš proklamovaném případu, výtečné herecké výkony. V hlavní roli (a poprvé na zaslouženém prostoru) exceluje Chris Cooper jako záporná postava, která to vlastně myslí dobře a jejíž trestná činnost je pouze logickým důsledkem chorobné oddanosti své vlasti. Navzdory častým návštěvám kostela, je to právě duševně síla, co mu schází k učinění radikálnějších kroků nezbytných pro uniknutí z ubíjející rutiny každodenního života. Vlastně ani není moc patrné, proč chce FBI tohoto na pohled neškodného chlápka dostat za katr, což se závěrečným titulkem o doživotním vězení s nejpřísnějším režimem vyznívá až ironicky. Zajímavě se začíná profilovat Ryan Philippe, který předvedl, že jeho schopnosti nejsou limitovány rolemi upravených hezounů v jednoduchých teenagerských romancích typu Velmi nebezpečných známostí. Ústřední herecký trojlístek pak kompletuje Laura Linney, která si dokázala mé sympatie získat i navzdory zákeřnější povaze své postavy. S rozumnými očekáváními vám Breach dokáže nabídnou rozumnou zábavu a dle vlastního přesvědčení vás svým balancováním na hraně obou stran utvrdí v buď pozitivním či negativním názoru na ty velké spojené státy kdesi za vodou. 75% (08.06.2007)

Ani jedno označení žánru typu Krimi, Thriller, či snad Drama, neodpovídá filmu, Na kriminálku moc nudný, na Thriller moc unavný a drama... drama to bylo tak v posledních 10 minutách, kdy se konečně odehrála trochu napínavá scéna. Mělo to i svý klady, ale vypisovat se tu s nima nebudu, moc jich není a bylo by to zbytečné ťukání do klávesnice. Dávám tomu celýmu 2 a půl hvezdy. Víc si nezaslouží. (15.12.2007)