Ztracený poklad templářských rytířů

Snímek Ztracený poklad templářských rytířů z roku 2006 byl prvním dánským filmem, který jsem ve svém životě viděl. Nedlouho po jeho natočení jsem si jej koupil v trafice na DVD zejména kvůli dětem, ale také skrze jeho název, neboť téma legendárního rytířského řadu mne vždy fascinovalo. A velice brzy jsme se na tento dobrodružný detektivní příběh odehrávající se na Dánském ostrově Bornholm podívali. Ztracený poklad templářských rytířů tak neměl osud jiných DVD, které jsem schoval na několik let do šuplíku a podíval jsem se na něj až mnohem později. Dokonce jsem si pak ještě koupil druhý a třetí díl, ale vraťme se k tomu prvnímu, který začal představením dvanáctileté Katrine (Julie Grundtvig Wester), jenž na zmíněném ostrově trávila další školní prázdniny se svým otcem Christianem (Peter Gantzler). Během let zde Katrine našla dobrého přítele v knězi Johannesovi (Ulf Pilgaard) a seznámila se také s městským klukem Mathiasem (Nicklas Svale Andersen), s místním chlapcem Nisem (Christian Heldbo Wienberg) a s jeho malou sestrou, osmiletou Fie (Frederikke Thomassen). Letošní rok se však od těch předešlých lišil, protože pro historii zapálený nadšenec Nis se v jedné knize dočetl, že kostely na Bornholmu nebyly postaveny jako obranné štíty, jak se vždy myslelo, ale že je postavili templářští rytíři kolem roku 1100. Nis tvrdil, že pokud se člověk správně podívá, může ve spojení jejich půdorysů odhalit mapu pokladu. Mapu, která by mohla odhalit, kde byl ukryt tajemný poklad templářských rytířů, který není k nalezení už 700 let. Trojice dětí se tedy pustila do pátrání, které je zavedlo do místní knihovny, kde se setkali s knězem Erikem Isaksenem (Kurt Ravn). Ten jim zodpověděl pár otázek z historie, ale zároveň působil tak trochu zvláštně. Poté děti odhalili, že na ostrově působí Černé bratrstvo, které se před staletími odtrhlo od templářského řádu a stále pátralo po skrytém pokladu. Katrine dokonce podezřívala vlastního otce, že mezi ně patří a také zmíněný Johannes neušel jejich pozornosti. Proto se vydali do jeho kostelního příbytku, kde doufali, že najdou nějakou stopu. Katrine ho vylákala do církevní zahrady a Nis s Mathiasem zatím prohledávali jeho byt. Během rozhovoru s Katrine najednou Johannes dívce daroval záhadný prsten s templářským znakem a pak se vrátil do svého bytu. Kluci se stihli schovat pod stůl a tak dobře slyšeli, jak se Johannes s někým po telefonu domlouval na schůzce u jezera o půlnoci. Naši hrdinové tam nemohli chybět a tak se stali svědkem toho, jak někdo shodil Johannese dolů ze skály. Když jeho tělo vylovili děti z vody, byl už mrtvý. Policie případ uzavřela jako nešťastnou událost a i když děti zahlédli v noci na skále muže v kutnách, raději nikomu nic neříkali. Pátrali dál i s malou Fie, přičemž několikrát se s členy Černého bratrstva setkali tváří v tvář a měli co dělat, aby jim unikli. Nakonec se jim s pomocí darovaného prstenu a objeveného klíče podařilo najít ve vzdáleném městě najít vchod do podzemní krypty, kde našli poklad včetně legendární archy úmluvy. Jenže je sledovalo Černé bratrstvo, které je v podzemí zavřelo. Jejich vůdcem byl Erik Isaksen a spolu s dalším třemi muži děti držel dole, protože jejich pokus o útěk nevyšel. Naštěstí se v podzemí najednou objevil stejný počet mužů v templářských oblecích a Černé bratrstvo přemohli. Muže s červeným maltézským křížem vedl k všeobecnému překvapení otec Katríny a pak byl konec filmu. V rámci napsání komentáře jsem se na film podíval ještě jednou a svého investovaného času jsem nijak nelitoval. I když to byl snímek určený spíše pro větší děti, i já jsem se u jejich dobrodružství dobře pobavil a držel jim pěsti. Snad v něm mohlo být více humoru, ale nikdo nejsme dokonalí, že ? Suma sumárum, film Ztracený poklad templářských rytířů ode mne získal tři templářské hvězdy ***. (13.03.2020) (méně) (více)