Death Note - Zápisník smrti

Nápad udělat napínavý detektivní seriál, ve kterém geniální student toužící po společnosti bez zločinu dostane do ruky vraždící nástroj nebývalé moci, není špatný. Povolat proti němu nejschopnějšího detektiva světa je jen logické. V dobrém nápadu ale číhají mnohá úskalí, na která jeho tvůrci skutečně narazili. První je už v samotném faktu, že zápisník smrti vlastní génius. Těžko si představíme, jak by se mohl takový machr se zápisníkem nechat chytit, či jen upadnout v podezření. Scénář si ovšem jeho upadnutí v podezření žádá, a tak nezbývá, než aby génius učinil několik školáckých chyb, přičemž způsob jejich provedení má překomplikovaně naplánován. V seriálu rovněž se také objevují, uznávám že mnohdy nutné, velmi nepravděpodobné náhody, které dle potřeby hodí jedné z hlavních postav pod nohy klacek či jí naopak zametou cestičku. Scénář se rovněž opakovaně dopouští jednoho z provinění proti desateru pátera Knoxe, které říká, čeho by se dobrá detektivka neměla dopustit. Oním hříchem je zatajení klíčových informací, jež má detektiv, divákovi. Tyto informace jsou odhaleny až ve chvíli, kdy jsou použity, dlouho po jejich odhalení. Pozitivním výsledkem je větší napětí, negativním pocit, že je s divákem hrána nečistá hra. Seriál rovněž selhává v psychologii postav. Motivace a minulost detektivova - to v detektivkách málokdy hraje roli, už od dob Sherlocka Holmese, Poirota či Nero Wolfa - obvykle se očekává, že detektiv nasadí všechny síly k vypátrání zločince a bude lehce excentrický. Z tohoto hlediska je L bezchybný a je nepochybně ve svém žánru a ranku zajímavou postavou. Motiv zločincův, ten na druhou stranu tvoří, či měl by, jeden z ústředních prvků dobré detektivky. A zde už jsem byl spokojen méně. Vlastníci zápisníku ve mně vyvolávali pocit, že mít u sebe zápisník, je jako být posednut ďáblem, i.e. nebýt pánem vlastního jednání. Nejvíce mě v tomto ohledu iritovaly Kirovy řeči o jeho božství. Tím bohužel byl zabit jeden z možných zajímavých aspektů seriálu: morální dilema, zda-li je Kira dobrý či špatný. Bůhvíproč byl Kira příliš jednoznačně a rychle onálepkován jako špatný. Škoda. Všechny vady, které jsem během sledování cítil a znechuceně kvůli nim pomlaskával, však nepřeváží fakt, že Death Note je plný napětí, infarktových zvratů a situací, překvapivých odhalení a činů... A je takový snad s výjimkou posledních deseti dílů, které, byť stále koukatelné, už prostě nejsou to "ono". Prosté ****. (05.07.2008)

Psychologické emo kriminální anime, kde se vyšetřovatel s vrahem snaží navzájem přechytračit. Seriál je jeden dlouhý příběh, který se snaží působit hodně promyšleně, ale především na začátku udělá vrah několik chyb a zbytečně riskuje, aby se děj mohl dál rozvíjet. Pokud by vrah postupoval chytře, jeho odhalení by bylo téměř nemožné. Úspěšné vyšetřování je tak o trochu větší zásluha scénáře, než chytrého pátrání  mladého detektiva, který se málo kdy zvedne ze židle. Autoři z něj udělali podivína, aby se zdůraznila jeho vysoká inteligence. Jednotlivé scény jsou spíše statické, postavené především na konverzacích. Ty ještě doplňují různé úvahy postav, které si povídají v hlavě sami pro sebe. Od 20. dílu se úvodní znělka změní na hardcore metal, který k pomalému váhavému tempu seriálu úplně nesedí. Určité postavy nahradí jiné a začne to být spletenec o tom, kdo komu předal zápisník smrti, na co kdo díky němu zapomněl, nebo si naopak vzpomněl. Nové postavy prakticky  napodobují tu původní a zvědavost jak to všechno dopadne se snižuje. Závěr je spíše takový vysněný svět dětského detektiva a čím více se příběh komplikuje, tím méně mu budete věřit. (26.04.2022)

Může obsahovat spoiler... HEY HEY ningen SUCKER ah ningen ningen FUCKER, WHAT´S UP, PEOPLE?! Nejpoutavější anime, jaké ´sem zatím viděl. Výborný příběh, skvělé zpracování. Nakolik dokáže absolutní moc změnit zdravý rozum? Death Note je sešit, do nějž stačí napsat jméno, vybavit si tvář dotyčného, a pak už ho jen nechat prožít svých posledních 40 vteřin života. Yagami Light jeden takový sešit najde a rozhodne se vzít věci do vlastních ruk; zbavit svět kriminálníků. K tomu mu asistuje zábávná bytost shinigami, Ryuuk, původní majitel DN. Ovšem, je spravedlnost a spravedlnost. Někteří nejsou zrovna nadšení ze stoupající úmrtnosti únosců a násilníků, a tak je na pomoc přivolán nejlepší vyšetřovatel světa, tajemný L - snad nejcharizmatičtější filmová postava vůbec. A ta pravá zábava začíná. Už prvním dílem se režisér Araki rozjede neskutečným tempem a s atmosférou, která nedovolí odejít. A k tomu nepotřebuje zbytečné hektolitry krve a prakticky ani žádnou akci. Se stoupajícím vlivem Kiry tak roste i hustota děje. K vyvrcholení pak dojde, když se L a Kira dostanou do blízkého kontaktu a začnou jejich (nejen)psychologické hry (např. výborný souboj monologů během tenisového zápasu) a na scéně se objeví druhý Kira, Amane Misa. A atmosféra nepoleví, až do konce 16. dílu, kdy scénáristům jakoby došly nápady a začali DN vést jiným směrem (incident Yotsuba). Naštěstí zlom přichází již s 20. dílem, kdy se také mění úvodní titulky - Nightmare vystřídá Maximum the Hormone a z elegance se stává agresivní bizarnost. DN je zase v plné polní a atmosféra opět houstne. Ovšem jen na dobu určitou, než odejde L a na jeho míst nastoupí Near a polopadouch Mello. Tempo je sice stejné a přibylo i akce, jenomže Kira Light ztratil rovnocenného soupeře, kterého v podivínství nenahradí ani N. Dokonce i Ryuuku se objevuje už jen zřídka. Ale s blížícím se 28. lednem opět přituhuje a vše zakončují galantní finální orgie. Tak tohle je seriál, jenž mi posledního týdne nedal spát. Invenční a poutavý, s příjemnou animací a minimem CG efektů, skvěle ohudebněný a hlavně inteligentní. Kira is justice. (27.11.2007)

Hodně silná tématika, hodně silný zážitek, bohužel ne konzistentní od začátku až do konce. Death Note měl prostě slabší chvilky a bohužel i celkem slabý závěr. Začátky byly ale strhující až perfektní, postupně bohužel přibývaly postavy, které si mě tak docela (nebo naprosto vůbec) nezískaly a - SPOILER - s "odchodem" L jsem pomalu ztrácela chuť na každý další díl. I přesto ale v seriálu bylo nespočet kouzelých/vtipných/moudrých momentů, a kdyby si udržel počátečí kvalitu až do konce, bylo by to rozhodně na plný počet. (05.04.2012)

Láska na první pohled. Asijské animované tvorbě jsem se vždy z nesmyslných důvodů vyhýbal a čas si udělal pouze na skvosty od všemi (a právem!) uznávaného Hayao Miyazakiho nebo klasiku Ghost in the shell, ale většina anime pro mě zůstala neprozkoumána. Jsem rád, že jsem začal právě u seriálu Death note, který si mě získal už prvním dílem. Bavilo mě sledovat celých 37 dílů Lightův vývoj od zprvu racionálně infantilního a nadmíru inteligentního studenta po chladnokrevně vypočítavého poloboha. Tvůrci odvedli na Death note ohromný kus práce, propletené vztahy jednotlivých postav, desítky zvratů a vedlejších postav a především geniální boj mezi Lightem Yagamim a geniálním detektivem "L". Možná bych se Arakimu a Hiraovi dalo vytknout někdy až přehnané komplikování děje a v určitých epizodách moc zbrklé přidávání nových postav. V určitých pasážích seriálu divák tápá, kterým směrem se děj a hlavní zápletka zrovna ubírá a rozřešen příjde až s Lightovým vysvětlením jeho postupu a myšlení. Přesto považuji Death note za jeden z nejlepších seriálů, co jsem měl zatím možnost vidět a děkuji, že právě tato droga mě donutila prozkoumat krásný žánr japonského anime a těším se na další kousky. Momentálně se chystám na Monster a Hellsing. Doporučuji. (25.05.2012)