Rough Sea at Dover

Necelý měsíc po veřejné projekci bří. Lumiérů Birt Acres promítnul londýnskému publiku jeden z nejstarších britských filmů vůbec – Rough Sea at Dover. Rozbouřený vodní živel fascinoval obecenstvo hlavně svojí realističností a zdánlivou blízkostí. O této projekci se živě diskutovalo mnoho dnů v londýnských novinách a magazínech. Lepší reklamu si britské rodící se filmové umění nemohlo přát. (19.01.2007)

U tohoto filmu můžeme mluvit o jeho přínosu své době, představovat si, jak působil na tehdejší publikum, z dnešního hlediska ale jen tak prošumí, nijak moc neokouzlí, na druhou stranu s ohledem na svou "délku" nenudí, ani nemůže ničím moc vadit. Pokud tedy obecně hodnotíte na základě pocitů, nemáte co hodnotit, řeknete si fajn, viděl jsem kousíček historie kinematografie a tím to tak asi končí. Takže pro mě v tomhle případě bez hodnocení. (24.02.2011)

V roce 1895 se dva záběry položené za sebe v jednom "snímku" jen tak neviděly... (01.02.2009)

Jedna z prvních filmových pecek vůbec. Vzhledem k magičnosti moře a právě se rodící kinematografii to pro tehdejšího člověka musel být slušný zážitek. Dneska už vyvolá leda tak úsměv na rtech a příjemný pocit, že zrovna v takových záběrech začínaly celé dějiny filmu. Asi to je hlavní důvod, proč má přes sto let starý, dvacetivteřinový a statický záběr na vlny tříštící se o doverské útesy něco do sebe. (28.02.2008)

Jak už se tu psalo, základní kámen celé kinematografie, snímek už něco přes sto let starý. Je jasné že kvalita je taková jaká je, stopáž taky nulová, o nápadu ani nemluvím, Acer se jen snažil ukázat kudy by mohla vést cestička novému směru umění (i když tehdy to spíš byla cestička technologie) a vznikla z toho nejkrásnější, nejrozšířenější, nejobdivovanější a pro mnohé z nás čsfďáky nejmilejší forma umění. (07.02.2011)