Soukromý majetek

Velice slibně rozvinutý příběh o soužití matky se dvěma dospělými syny (lsabelle Huppert ve svých 51 letech vypadá hodně mladistvě a zase naopak Jérémie Reiner v 25 letech působí téměř o 10 let starší a tak mi to opticky na matku a syna moc nesedlo). Chybělo mi jakéhokoli vysvětlení příčin "zvláštního" chování matky k bývalému manželovi a v podstatě i k synům, a škoda konce "do vytracena", to že nakonec přeci jen opustili dům nic nevyřešilo, nebo snad ano? (17.12.2008)

Již minimalistické úvodní titulky vás dobře připraví na formu tohoto snímku. Několik málo lokací, pár herců, žádná hudba (s jednou malou výjimkou v závěru) a spousta dlouhých emocionálně vypjatých scén nez jediného střihu či pohybu kamery. Opravdu velmi komorní francouzský počin o nelehkém soužití členů jedné rozpadlé rodiny ve velkém venkovském sídle. Stupňující se napětí mezi výtečně napsanými a zahranými postavami je středobodem Holého vlastnictví. Nenápadný, ale o to lepší "malý velký" film. (07.07.2007)

Klasicky, až staromódne, budovaná dráma, ktorá celý čas posobí na diváka chladne a indiferentne. Žiadna hudba, minimum pochopiteľných emócií, obmedzené len na zopár metrov štvorcových starého statku. A prišlo posledných pár minút a tie ma úplne zabili. Musím napísať, bratia Dardenneovci, pozor, traste sa. Alebo buďte radi. Akokoľvek. 2minútový hudobný "epilóg" je dychberúci. Pol hviezdičky zaň. A opäť veľké ticho.. (01.11.2009)

Pro mě pětihvězdičková záležitost. Pro někoho možná příliš studené, nebo komorní, neřku-li akademické - pro mě však velmi uvěřitelné, realistické, syrové a dechberoucí. Scénářem počínaje, přes velmi dobře napsané dialogy, občasné záblesky sarkastického humoru až k velmi přesvědčivým hereckým výkonům bratří Renierových a madam Huppert. Uplatňování režisérských postupů á la bratři Dardennovi je alespoň pro mne dalším kladem filmu. Na rozdíl od Dardennovců však režisér ve finální scéně, kdy kamera opuští místo děje a vzdaluje se v jednom dlouhém záběru z místa samého, použije úchvatnou úpravu jedné části Mahlerovy druhé symfonie v podání Uri Cainea, a divák si tak odnese téměř transcendentální zážitek. Tedy, ne možná každý divák, ale já to tak měl. (28.10.2009)

Povedené zajímavé drama řešící problematiku rodinných vztahů. Film je natočený citlivým způsobem (taky s povedenou kamerou) a sanží se podat ne-neobvyklou situaci po rozvodu rodičů. Divák má možnost si udělat celkem jasnou představu o charakterech jednotlivých postav a o to víc je zajímavé sledovat vývoj jejich postojů během děje. Myslím, že to je z tohoto hlediska jeden z nejpovedenějších filmů vůbec, už dlouho se mi nestalo, že by na mě postavy působily tak obyčejně "lidsky"..jako taková rodinka od vedle (s trochou nadsazení). Vývoj postav také způsobil, že se můj názor na ně změnil asi třikrát a to tak, že naprosto. Jen postava matky mi pořád lezla na nervy a s tím svým "Je sais pas." už byla celkem na zabití. 3 hodně silné hvězdy a nejsem daleko od toho dát 4. (04.07.2013)