Reklama

Reklama

Epizody(24)

Yuuichi Aizawa se po sedmi letech vrací do města, kde v dětství trávil zimní prázdniny. Nastupuje zde do druhého ročníku střední školy a stejně jako tenkrát bude bydlet u své tety, která má dceru v Yuuichiho věku. Ta se jmenuje Nayuki a kromě ní a Yuuichiho hraje v Kanonu hlavní roli ještě čtveřice slečen. Tři z nich Yuuichi poznal již onehdá před sedmi lety, jenže události z té doby si téměř nepamatuje, takže má 24 epizod seriálu na to, aby se rozpomenul, anžto minulost je často klíčem k aktuálním potížím. Kanon je druhou seriálovou adaptací stejnojmenné počítačové hry. (yenn)

(více)

Recenze (43)

Zíza 

všechny recenze uživatele

Krásný, smutný příběh s koncem, který mi tak trochu zabraňuje dát plný počet. Asi jsem tak trochu masochista. Ne, že by bylo něco špatného na tom, jak to končí, to chraň Bůh, ale nesedlo mi to. Avšak věřím, že spoustě ostatních se takový závěr zamlouvat bude. Opening jsem si vychutnala až u posledního (předposledního) dílu, předtím na mě moc nepůsobil. Ending mě nezaujal vůbec, slyšet jednou a zahodit, není špatný, ale můj vkus mu neholduje. Dívky, vyskytující se zde, kolem hlavního hrdiny, mi přišly všechny tak trochu stejné, jasně, každá měla své klady a zápory, každá měla svůj citoslovec, ale něco měly společného, co to je, nepovím, protože si to sama nedokážu uvědomit, snad až to blikne... Ale největším kladem tohoto anime je především ten, co zapomněl, co se před 7 lety stalo - Aizawa Yuuichi. Nadmíru se mi líbil jeho smysl pro humor, jeho frky, pošklebování, pošťuchování ostatních, to bylo prostě úžasný. Držel se dlouho, opravdu dlouho, dokud nezačal až moc trpět a vtípky vymizely, naštěstí, to bylo jen na pár posledních dílů, takže vše ok. Navíc by se jeho poznámky asi nehodily (Mně jo, scénáři ne -_^ ). Jinak když se ještě vrátím k holkám - všechny byly fajn, ani jedna mi nelezla na nervy, ani jedna neukázala kalhotky, ani jedna netrpěla komplexem "mám-moc-malá-prsa-co-teď?". Rozhodně je to nadprůměrné anime z prostředí školáků okořeněné nadpřirozenem. ()

biasim1 

všechny recenze uživatele

Anime podle VN od tvůrců Clannadu zadaptováno opět Kyoto animation? Zní to naprosto skvěle, ale také to znamená, že jsem prostě musel neustále Kanon přirovnávat ke Clannadu, takže to samé udělám tady. Celá tahle série je Clannadu, hlavně tedy první sérii velmi podobná, takže se jedná o ze začátku velice pozvolné vyprávění, ale později, jelikož tu máme sérii jenom jednu, se dostaneme k těm smutnějším momentům, které mi zde přišli oproti Clannadu trochu méně intenzivní, ale zase jich bylo daleko více a po přibližně polovině se budou objevovat častěji a častěji a už si ani nenajdete moc času na oddych (oproti druhé poloviny After story, kde nemáte vteřinu na to se zastavit to je ale vlastně pořád celkem v pohodě). Konec, o kterém už tu někdo psal, že byl takový... Ne úplně sedící k stylu série mi přišel naprosto perfektní, bez spoilerů k tomu ale nemůžu říct víc. Menší mínus u mě má hlavní postava, která mě nějakým způsobem začala zajímat až někdy v poslední třetině. To ale vynahradí ostatní ženské postavy, protože Makoto a Ayu si prostě nemůžete nezamilovat. V celku to byl fajn smutný zážitek, ale až si příště budu chtít vybrat něco v takovém stylu, bude to asi stále Clannad. 8,5/10. ()

Reklama

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Uguuu! Unyuuu! Auuu! Po zhlédnutí původní verze Kanonu jsem se bál, že remake si nedokážu užít, naštěstí neoprávněně. Je sice pravda, že pokud jde o příběh, tak se obě verze dost pravděpodobně velmi přesně drží původní bishoujo hry a tak se mi v tomto ohledu mnoho nového nedostalo (i když 13 a 24 dílů je přece jen rozdíl - a 24 se zdá být lepší volnou, neboť 13 dílný starší seriál se určitému krácení nevyhnul). Ze hry vychází i design postav, který yenn zmiňuje, když hovoří o příliš velkých očích - těžko to tedy vyčítat týmu z Kyoto Animation. Jenom vzhled hlavního hrdiny je, mám pocit, odlišný více (není divu, hra je first person - takže Yuuichi není vidět...leda by tam bylo zrcadlo). Už je to nějaký čas, co jsem starý Kanon viděl, takže vzpomínky nejsou dokonalé, ale hlavní hrdina se mi v remaku jeví mužnější, sebevědomější a tak nějak méně ve vleku událostí. Z yennova komentáře (který určitě stojí za přečtení, a to tak, až mám pocit, že mi nezbylo nic zásadního ke sdělení) by člověk, který rád čte divoce mezi řádky, mohl dospět k závěru:"Eroge znamená, že v Kanonu je nějaká erotika." Jak mě upozornil yenn v diskuzi, ve hře tomu tak skutečně je, ale v seriálech ne. V obou je však dost na to, hlavně originální příběh a sympatické postavy, abych jim dal *****. Kdybych měl doporučit jen jeden z nich, byl by to přeci jen tento remake. Je toho odvyprávěno více, mám pocit, že to byla větší legrace, když přišlo na humor a je technicky dokonalejší. Komu se Kanon hodně líbil, může ještě zkusit seriál AIR. Je podobného ducha a IMHO také velice příjemný (i když Kanon mi připadá o něco lepší). ()

yenn 

všechny recenze uživatele

Kanon z přelomu let 2006 a 2007 je předělávkou stejnojmenného anime z roku 2002 (které jsem zatím neviděl), jehož předlohou byla stejnojmenná PC (DC, PS2, PSP) hra (již jsem nehrál). Důvod, proč jsem jako první zvolil remake, je prostý - ve své době (duben 2007) šlo o nejlépe hodnocené dokončené anime na AniDB (to už dlouho neplatí). Kanon byl nicméně ten případ, kdy ve mě vysoké hodnocení vyvolalo spíše lehkou skepsi (což je vždy lepší varianta), ale jak vypovídají hvězdičky, příjemně mě překvapil, poněvadž je skutečně skvělý. Z počátečních dílů jsem byl výrazně zmaten a mohl jsem s jistotou tvrdit „pouze“ to, že mě baví. Na AniDB slibované drama/romance se totiž vůbec nekoná, ba právě naopak - úvod je kamarádský (imho nikoli romantický) humorný seriál (označení „komedie“ se mi použít nechce) ze života. „Ze života“ mimo jiné značí, že využívaný styl humoru je přirozený (spočívá hlavně v tom, jak si Júiči ze slečen slovně střílí). To považuji za obrovskou výhodu, protože jde o jeden z aspektů, který zajišťuje, že přechody do vážnější a dramatičtější roviny nepůsobí násilně. Pokud se totiž o podobný přechod pokusí „klasická“ komedie, dopadá to většinou nevalně, jelikož kvůli nadsazeným komediálním pasážím nedovedu brát vážně ani ty vážnější, nedovedu se na ně naladit a působí na mě rušivě. Kanon tím díky své přirozenosti netrpí a přitom mu to vůbec neubírá na vtipnosti. Ona vážnější rovina se ke slovu více dostane odhadem kolem osmého dílu (neděje se tak však náhlým skokem, což je druhý aspekt, který zajišťuje, že přechod není násilný). Mám ovšem pocit, že v tu dobu se s ní tvůrci ještě trochu srovnávali, protože v částečně vrcholné 10. epizodě je několik scén, v nichž na můj vkus příliš tlačili na citovou pilu, zatímco ve zbytku seriálu se s absolutní většinou vypjatých momentů vypořádali skvěle. Mimochodem: velice dlouho jsem nechápal zařazení Kanonu mezi romantická anime, jelikož vztahy všech hlavních zúčastněných se jeví být veskrze přátelské, nicméně v poslední cca čtvrtině se ukáže, že je toto zařazení oprávněné. Několik vět k postavám. Nejde o nejkomplikovanější osobnosti, jaké kdy byly ve filmu k vidění, ale ani o jednorozměrné figurky. Zřejmě nejméně výrazný je Júiči (což vzhledem k tomu, že je Kanon původně eroge, není až tak překvapivé), ovšem ani on není nudný patron. Slečny jsou však osobitější a zajímavější - aby také ne, když kolem nich a odhalování jejich minulosti a přítomnosti se především seriál točí. Nepřekvapí, že jejich životní příběhy jsou spíše smutné a tedy přinesou několik velice působivých scén (třetí přání, zoo...). V některých také hraje výraznou roli nadpřirozeno, což kvituji s povděkem, anžto „civilní fantasy“ podobného ražení mám rád. Rovněž se mi zamlouvá, že autoři se slečnám věnovali i nepříběhově, takže každá má své oblíbené jídlo a některé i citoslovce, které s oblibou používají (mým favoritem je Sajurino „ahaha“:-)). Naštěstí tak činí střídmě, takže se mi žádné nezprotivilo (ač v již zmiňovaném 10. díle se jedno ocitlo na hraně snesitelnosti). Jedinou lehkou příběhovou výtku bych měl k závěru (resp. poslední epizodě), který bych si dokázal představit lepší (ve smyslu lépe sedící ke zbytku seriálu). Animaci nového Kanonu má na svědomí společnost Kyoto Animation, která stvořila rovněž Suzumija Haruhi no júucu. To je poznat na vzhledu i na kvalitě, která ja opravdu vysoká, ovšem takřka po všech stránkách se mi něco více líbila Haruhi (i jiná anime) - má detailnější pozadí, hezčí postavy (s menšíma očima) a lepší rozpohybování (mimika je ale srovnatelná, tedy skvělá). To zmiňuji jen jako vyjádření lehkého nesouhlasu s mandelbrotovým tvrzením, že: „Po animační stránce se jedná o to nejlepší, co může současná televizní produkce nabídnout.“ Na výsledném hodnocení se to nijak neprojevuje. Hudební doprovod je bezpochyby povedený, ovšem místy je snad až nadužívaný - u několika scén jsem měl pocit, že by se bez hudby obešly, případně by mohla být méně výrazná. To se mi u filmového díla stalo snad poprvé, zajímavé. Shrnutí: lehce nadpřirozené vtipné i dojemné anime s pár chybkami, které však celkový dojem ovlivňují jen minimálně. Jedno z nejlepších, jaké jsem viděl. Doplnění (srpen 2017): Po deseti letech jsem Kanon zhlédl podruhé. Některé příběhy mě neoslovily tolik jako dříve, nicméně děvčata jsou stále velice sympatická, seriál vtipný, zároveň působivý a mezi středoškolskými patřící k těm nejlepším (byť na druhé straně dovedu pochopit, čím může některé diváky odrazovat). Mimochodem, 10. epizodu, jež se mi poprvé příliš nelíbila, nyní vnímám docela pozitivně. Očividně jsem již otrlý divák. Ahaha~ 8/10 () (méně) (více)

skretik 

všechny recenze uživatele

Prekvapivo dobré... Prvých pár dielov som pozerala a nič sa nedialo... samé ugú, au... a podobné veci a pripadala som si ako v riadnej blbosti... Niekde vo 8. či 9. dieli nastal zvrat (nie prudký, taký v podstate nenápadný) a celý seriál dostal šmrnc, hĺbku a normálne ma dojímal. A vydržalo mu to až do konca... Perfektné... ()

Galerie (115)

Zajímavosti (3)

  • Název seriálu je odvozen ze skladby "Pachelbelův kánon", který lze zaslechnout v průběhu 14. kapitoly "Hibiware ta kyousoukyoku". (Honza135)
  • Jednotlivé epizody jsou z části pojmenovány podle hudebních pojmů - např. "Intermezzo světla a stínu", "Zapomenutá partitura", "Tajemné divertimento", či "Rekviem na vrcholku kopce". (Honza135)

Reklama

Reklama