Past

Přestože se Past zabývá palčivými sociálními otázkami poválečného Srbska (nemoderní zdravotnictví, nižší životní úroveň, kriminalita...) a desaturovanými barvami se řadí spíše k pochmurnému realismu, formálně jde kupodivu o promyšlený, dobře vystavěný thriller. Od začátku snímek využívá retrospektivního vyprávění, u něhož se navíc až do samého závěru chytře zatajuje, komu jej Mladen směřuje, a scénář obecně klade důraz na zužitkování všech do děje uvedených prvků. Zdánlivě banální opakovaná scéna s cikánskými umývači auta na přechodu má například klíčovou funkci ve vystopování hlavního záporáka a k několika překvapivým odhalením dochází proto, že snímek cíleně zatajuje důležité informace. Past tak představuje poměrně málo zastoupený případ společensky kritického žánrového filmu, jehož obě polohy se vzájemně dobře doplňují. Vcítění se do děje a postav ještě dopomáhá vhodně obsazený Nebojša Glogovac, který svým vzezřením obyčejného "táty od rodiny" působí zranitelně. (29.05.2013)

Je neuvěřitelné, kolik filmů na toto téma se poslední dobou objevilo. Madarský Nyomozó, ruský Domovoy a ted srbská Klopka. Podobají se jako vejce vejci a to by se sem ještě dal zařadit švédský film Tak trochu jiná love story. Byl jsem docela zklamán, protože vidět film na stejné téma potřetí za sebou není žádné terno, ale přesto mě to bavilo. Dobrá kamera, hudba a i utahující se scénáristické smyčky na konci ušly. Přesto mě to už bohužel nemohlo překvapit. Příště snad už trochu originality pánové, nevěřím že je to pouhá shoda náhod. (15.06.2010)

Film o tom, čo všetko je rodič ochotný urobiť pre záchranu života svojho dieťaťa. Chytiť sa ponúkanej šance vyriešiť danú situáciu, ako topiaci sa slamky, a potom už len čakať, ako vás postupne zožerie vlastné svedomie. Kvalitne natočený film s výbornou hudbou. Odporúčam! FILMOVÁ RULETA 2017 a Videné v rámci 30 dní so svetovou kinematografiou (marec 2017) (15.03.2017)

Že se Srdan Golubović pomalu dostává mezi nejznámější srbské režiséry, není žádné překvapení. Dva ze čtyř jeho celovečerních snímků byly poslány srbskou filmovou akademií – přestože jsou oba srbským publikem přijímány spíše smíšeně, než s nadšením - do boje o prestižní cenu americké akademie. Důvody jsou jasné, režisér se dotýká aktuálních témat a obratně konstruuje dějovou linii. Klopka reflektuje zejména éru, která nastala po pádu Slobodana Miloševiće, a která napomohla ke zvýšení rozdílu mezi bohatými a chudými. Zatímco bohatí prosperují, žijí na vysoké úrovni, nižší střední třída živoří, ale i se skromnými prostředky se snaží vést smysluplné a naplněné životy. Dokud se nedostanou do nouze, ve které peníze opravdu potřebují. Golubović zdatně buduje atmosféru naprosté bezmocnosti, ve které je život mladého chlapce oceněn menší cenou, než prázdný obrazový rám v milionářově bytě. Činí tak ovšem bez zbytečného sentimentu a citového vydírání. Dějově se snímek totiž soustředí na nejsilnější postavu rodiny, otce. Ten se dostává do soukolí vlastních výčitek svědomí, morálních zásad, zábran a priorit. Dramatická skladba s retrospektivně vedenou linií, která je vlastně vyprávěna neznámé osobě, spíše než současná existencionální dramata připomíná krimi příběhy z drsných padesátých let. (16.01.2014)

Filmy ze Srbska a jiných balkánských zemí lze úspěšně používat jako argument proti všem apologetům české kinematografie, kteří se snaží tvrdit, že za její současnou bídnou úroveň muže především malý trh, nízké rozpočty a skutečnost, že se v českých reáliích údajně nejde vyhnout tomu, aby žánrové filmy nepůsobily směšně. Klopka si nehraje na Hollywood a přitom působí dostatečně "světově", je realistická, napínavá, dobře natočená a stav srbské společnosti se jí daří glosovat bez primitivní didaktičnosti a povrchnosti. Tedy až na tu scénu v bance - ta vypadá, jako by utekla z Ulovit miliardáře. (02.03.2011)