The Gay Divorcee
Režie:
Mark SandrichKamera:
David AbelHudba:
Max SteinerHrají:
Fred Astaire, Ginger Rogers, Alice Brady, Edward Everett Horton, Erik Rhodes, Eric Blore, William Austin, Betty Grable, Leslie Goodwins, Paul Porcasi (více)Obsahy(1)
Fred Astaire si ve filmu režiséra Marka Sandricha zahrál tanečníka Guye Holdena který se náhodou zaplete do velmi pikantní rozvodové záležitosti. Půvabná blondýnka Mimi Glossopová cítí, že její manželství se příliš nevydařilo. Vlasně si nemá z manželem co říci, a tak zatouží po svobodě. Požádá svou zkušenější tetu Hortense, aby jí pomohla vymyslet plán. Tím plánem je najatý profesionální "svůdce" k nevěře, který by měl manžela přesvědčit o nutnosti rozvodu. Z toho se ovšem vyklube italský "macho" a vychloubačný nekňuba. Na scéně se ovšem ocitá další muž jménem Guy Holden, který si ochotně zahraje na svůdce počestné vdané ženy. Pochopitelně nezůstane jen u hry. Ve filmu se opět objevuje slavná dvojice Fred Astaire a Ginger Rogersová, kteří zde předvedou svá nejslavnější pěvecká i taneční čísla. Snímek získal v roce 1935 Oscara za píseň "The Continental", nominován byl ještě v dalších čtyřech kategoriích. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (28)
Moje první filmové setkání s dvojicí, která si mě naprosto získala. Elegantní Fred Astaire je prostě okouzlující a s krásnou Ginger byli perfektní. Příjemná humorná zápletka, krásné písně Night and Day nebo The Continental a hlavně nádherný tanec, na který se u Freda a Ginger vždycky těším. Celé se mi to hrozně líbilo a příští nědeli už jsem se těšila na jejich další film. Dnes se považuju za jejich velkého fanouška a mám ráda i filmy, které natočili po té, co se profesionálně rozešli, od Freda jsem viděla skoro všechny:) Krásné muzikály! ()
Pro mě několik libých skladeb, patřících k tomu desetiletí. A idylický příběh a nezvyklým názvem na tu dobu puritánské USA, tak silně nábožensky založené a přece tak rasově nesnášenlivé... V popředí rodina, jako největší hodnota, což se dělo u USA filmů ještě v padesátých letech, před nástupem kritiky společnosti, a individualismu. ()
Škoda len, že väčšina filmov s Fredom a Ginger je vlastne len hlúpučkou báchorkou, ktorej jediným cieľom je uviesť famózne tanečné číslo, ktoré je skutočným vrcholom diela. A tak postavy šaškujú, vystrájajú, pitvoria sa a konajú maximálne nelogicky, len aby konečne mohli vybehnúť na parket. A to, bohužiaľ, pôsobí veľmi umelo. Čo na tom, že tanec je jednoducho neprekonateľný. Keď nemá v príbehu žiadne opodstatnenie, zamrzí to. ()
Zápletka je sice příjemná, ale tanečních čísel je na můj vkus ne sice příliš, ale jsou velmi dlouhá a dobrá polovina jich nemá zrovna šťávu. Humoru je naštěstí celkem dost, Edward Horton mě hodně bavil, stejně tak italský milovník Erik Rhodes. Ale k tempu filmu mám prostě výhrady, šlo to určitě udělat svižněji. ()
Přiznávám, že filmy Freda Astaira mám rád z nostalgie. Nikdy neexistující, ale dnes už stejně zaniklý svět horních vrstev 30. let nabízí bezstarostný život, proložený řádkou pěkných melodií a tanečních čísel. O nic jiného v těchto filmech nejde. Děj? Zapomeňte na něj. I když se tvůrci poctivě snažili vymyslet nějakou zápletku a ještě ji alespoň zkomplikovat, důležitá je hudba a tanec. Od krásné Porterovy Night and Day po závěrečné velkolepé číslo The Continental si oko odpočine u ladných pohybů a ucho se osvěží hity dávno minulými. Ani o humor nepřijdeme, zmatený právník, roztržitá panička a profesionální italský svůdce sice bránici nestrhají, ale tu a tam úsměv na tváří vyloudí a dobrou náladu jistě přivodí. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (3)
- Veselý rozvod je první film, který získal Oscara v kategorii "Píseň". Bylo to za skladbu "The Continental". (Bajda)
Reklama